Speciálně vybavená hřiště jako jsou skateparky přitom mohou být významným zdrojem hluku. Nevhodně umístěná hřiště se pak kvůli obtěžování hlukem zbytečně stávají i předmětem soudních sporů. Společným jmenovatelem problémů se skateparky je podle ombudsmana také nedostatečné posouzení hluku z těchto zařízení.

Na běžných hřištích jsou hlavním zdrojem hluku především hovor a další hlasové projevy návštěvníků, tedy zvuky, které zákon o ochraně veřejného zdraví uvádí ve výjimkách a nejsou proto považované za hluk ve smyslu zákona. U skateparků a podobných sportovišť jsou ale podle ombudsmana problematické právě zvuky vznikající při průjezdech, skocích a dopadech na herních prvcích. Takový hluk může být nejen vysoce rušivý, ale za určitých okolností dokonce i takzvaně „vysoce impulzní“.

„Impulzní neboli nárazový hluk si můžeme představit jako silnou ránu. Zvuk má krátký interval a velice prudký náběh. Příkladem impulzního hluku je typicky výstřel z pušky, zvuk z kovošrotu nebo třeba práce bucharu. Není rozhodující, jakým mechanismem hluk vzniká, ale zda ho na základě předepsaných kritérií lze považovat za akustický impuls. Pro takzvaně „vysoce impulzní“ hluk pak předpisy dokonce stanovují i výrazně přísnější hlukový limit.“ přibližuje složitou hlukovou problematiku právník Kanceláře ombudsmana Tomáš Maňas.