Na poskytnutí příspěvku sice obecně není právní nárok, ale pokud žadatel splní stanovené podmínky, měl by úřad práce jeho žádosti vyhovět. Podle zástupkyně ombudsmana však Ministerstvo práce a sociálních věcí a Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Brně nerespektují účel příspěvku, nejednají vstřícně, jak by veřejná správa měla, a žádosti o příspěvek aktivní politiky zaměstnanosti posuzují formalisticky.

Příspěvek na dojížďku je jedním z nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. Jeho cílem je motivovat nezaměstnané, aby se nebáli hledat si práci i mimo místo bydliště. Příspěvek má kompenzovat zvýšené náklady na dopravu, které jim v souvislosti s dojížděním na vzdálenější pracoviště vzniknou. Jednou z podmínek poskytnutí příspěvku je délka pracovního poměru, který musí být sjednán buď na dobu neurčitou, nebo na dobu určitou minimálně 6 měsíců. Současně musí být evidence žadatele na úřadu práce ukončena právě z důvodu nástupu do nového zaměstnání.

„Příspěvek na dojížďku může znamenat významnou pomoc lidem, kteří nemohou najít práci v místě bydliště. Může být tím, co rozhodne, jestli člověk nastoupí do nového zaměstnání, nebo zůstane dál nezaměstnaný. Nemělo by docházet k případům, kdy lidé v evidenci úřadu práce nerezignují, najdou si zaměstnání ve větší vzdálenosti od bydliště, jsou ochotni dojíždět, a úřad práce jim pak formalisticky žádost o příspěvek zamítne,“ kritizuje zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková přístup úřadů. Odkazuje přitom na jeden z případů, jehož šetření ukončila.