V rámci šetření na úřadu zjistily ombudsmankou pověřené pracovnice, že zbývá poslední den pro podání odvolání proti rozhodnutí soudu, který zamítl návrh na svěření dítěte zpět do péče matky. Přestože OSPOD věděl, že matka splnila všechny podmínky pro převzetí dítěte a je schopna se o něj starat, odvolání podal až na apel právniček Kanceláře ombudsmanky.
Na ombudsmanku se obrátila vedoucí azylového domu kvůli situaci maminky s mentálním postižením, která u nich žije a chtěla by zpět svého ročního syna umístěného do pěstounské péče na přechodnou dobu. OSPOD přislíbil, že jakmile bude maminka přijata do azylového domu a bude tedy mít zajištěno bydlení, podporu a pomoc v péči o dítě, navrhne soudu opětovné svěření chlapce do její péče. Zahrnul to i do vypracovaného individuálního plánu ochrany dítěte, ale i když maminka podmínku splnila, OSPOD návrh soudu na svěření chlapce do její péče nepodal.
Matka s pomocí azylového domu sepsala vlastní návrh, jenže ten u soudu nemá takovou váhu, jako návrh podaný OSPODem, a soud ho zamítl. Zamítl i následný návrh, který OSPOD posléze přece jen podal, s odůvodněním, že pobyt v azylovém domě je jen dočasný a matka má mentální postižení. Vedoucí azylového domu však poukazovala na to, že i přes mentální postižení maminka spolupracuje, domácnost zvládá bez problémů, nadstandardně se zapojuje do činností domova (vaření, pečení, úklid) a dokonce pomáhá dalším klientkám domova, učí je vařit apod.
Také dočasní pěstouni uváděli, že matka při návštěvách o syna pečuje, navázala s ním dobrý kontakt a chlapec na ni pozitivně reaguje. Z jejich pohledu a zkušeností je pečující a milující matkou a je schopna péči o dítě zvládnout. Také oni proto podporovali, aby byl chlapec matce svěřen zpět do péče.
Azylový dům je samozřejmě přechodným řešením, ale jeho vedoucí vysvětlila, že jejich cílem je naučit matky s mentálním postižením pečovat a dítě a domácnost, získat finanční gramotnost a osvojit si běžné dovednosti. Matky pak odcházejí do běžného života, kde jsou schopny obstát s pomocí terénních služeb a podpůrných programů, ale řada z nich dokonce už ani tuto pomoc nepotřebuje. Zákon sice uvádí, že délka pobytu v azylovém domě je zpravidla rok, ale některé matky potřebují delší čas k osvojení všech dovedností, takže u nich pobývají třeba i pět šest let. Ombudsmanka kritizovala OSPOD kvůli nečinnosti, když v zájmu chlapce nepodal návrh na jeho svěření do péče matky, přestože věděl, že pro soud mívá návrh OSPOD vyšší relevanci než návrh matky, a nechal matku bez pomoci. Stejně tak OSPOD kritizovala, že se proti zamítnutí návrhu neodvolal.
Ombudsmanka poukázala na to, že odvolání bylo namístě, protože chlapec byl už déle než rok v pěstounské péči na přechodnou dobu a matka splnila požadované podmínky pro převzetí dítěte do péče. Navíc by hrozilo, že bez dítěte by mohla přijít o bydlení v azylovém domě, protože jeho cílovou skupinou jsou matky s dětmi.
OSPOD argumenty uznal a poslední možný den odvolání podal. Následně ombudsmanku informoval, že odvolání bylo úspěšné a chlapec už je zpět u matky. Podle zpráv azylového domu vše probíhá bezproblémově, matka vše zvládá dobře a samostatně, v péči o syna ani nepotřebuje dopomoc a také chlapci péče matky pomohla ke zklidnění.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
