Tříletý výzkum si dal za cíl porozumět tomu, co se děje s dětmi, když jsou odloučeny od rodičů v důsledku věznění a jaký to má vliv na prospívání dítěte. Zvláštní pozornost byla věnována tomu, co se děje se vztahem s tímto rodičem, dopadům věznění na život dítěte i kontaktu dítěte s rodičem během výkonu trestu. Výzkum probíhal s uvězněnými rodiči, s dětmi samotnými i s těmi, kteří o ně pečují. Ke  sběru dat byla využita kvalitativní i kvantitativní metoda.

Statistika není, odhady mluví až o 40 tisících dětí

Dětem, kterým se také říká “neviditelné či zapomenuté děti”, není v ČR věnována systematická odborná pomoc a jejich práva nejsou legislativně ukotvena. Oficiální statistika o počtu těchto dětí neexistuje, ale MVS odhaduje, že jich může být až 40 tisíc. S dětmi vězňů pracuje nezisková organizace třeba na letních kempech, které pro ně pořádá, nebo v klubech, kde se děti pravidelně scházejí. “Ukázalo se, že uvěznění rodiče znamená pro děti, které mají s rodičem dobrý vztah, enormní emocionální zátěž, negativně to ovlivňuje jejich psychiku, jsou často traumatizované. Odchod rodiče za mříže vytváří u dětí podmínky pro nepříznivou životní trajektorii, která ovlivňuje život dítěte nejen v přítomnosti, ale je riziková i pro jeho budoucí život,“ popisuje Jitka Navrátilová z Fakulty sociální studií MU Brno, která byla hlavní řešitelkou výzkumu. Je důležité upozornit, že děti odsouzených rodičů nepředstavují jednotnou skupinu, ale několik podskupin, které se značně odlišují potřebami a rovněž vyžadují i jiný přístup pomoci.