Co s vykáceným dřevem, řešila armáda už za Rakousko-Uherska, když v roce 1905 vzniklo vojenské cvičiště u Milovic ve středních Čechách.  První samostatné vojenské dřevařské podniky vznikají ve dvacátých letech minulého století. Z nich se pak v roce 1928 ustanovila jedna instituce Vojenské lesní podniky. Po druhé světové války již státní podnik hospodaří ve 12 vojenských prostorech. Od rozdělení československé federace v roce 1993 dostává název Vojenské lesy a statky ČR (VLS) se sídlem v Praze.

Přestože od té doby již několik vojenských výcvikových prostorů zaniklo či se zmenšilo, podnik na těchto územích stále hospodaří. Takový je osud i loni zrušeného Vojenského újezdu Brdy, kdy sice přešly některé pozemky na obce či jiné subjekty, větší část území však zůstala ve správě VLS.  A tak některé z 2 200 zaměstnanců najdeme také v bývalém vojenském výcvikovém prostoru Ralsko a v současných vojenských újezdech. Jednotlivé divize nesou jméno podle svého sídla: Hořovice, Horní Planá, Karlovy Vary, Mimoň, Plumlov a Lipník nad Bečvou. Kromě nich má VLS ještě Divizi zemědělské výroby, kterou tvoří tři zemědělské správy Květušín, Bražec a Herlotovice, Divizi ostrahy a služeb a Správu lesních školek.

Celkem tak VLS hospodaří na 126 tisících hektarech lesní půdy, což představuje přibližně pět procent lesní půdy v České republice, 6 600 hektarech zemědělské půdy a 446 hektarech vodních ploch. Ročně přitom vyprodukuje zhruba milion kubíků dřeva, dva tisíce kusů skotu, přes milion litrů BIO mléka a 120 tun ryb.  Přibližně polovinu své produkce přitom VLS dodává prostřednictvím volných trhů. Dříví VLS je tak obchodováno přes prezenční a elektronické aukce. Zemědělská výroba podniku je zase zařazena do systému ekologického zemědělství.

Nejde jen o zisk, ale také o obnovu lesa