Začátek válek o rakouské dědictví
Po smrti císaře a krále Karla VI. koncem roku 1740 nastoupila na český a uherský trůn jeho dcera Marie Terezie. Pragmatická sankce, dokument, který ratifikovala většina tehdejších mocností, zaručoval jak následnictví v ženské linii rodu, tak nedělitelnost dědičných zemí. Právě ona nedělitelnost rakouského dědictví se ale záhy stala casus belli (příčinou války). První se o nároky přihlásil novopečený pruský král Friedrich II., který chtěl od Marie Terezie odkoupit Slezsko.
Když zůstala tato nabídka bez odpovědi, neváhal a v polovině prosince překročil slezské hranice v čele armády, oblehl slezské pevnosti a obsadil zemi až k moravským hranicím. Marie Terezie soustředila přes zimu jednotky k vyproštění obléhaných pevností a 10. dubna 1741 se její vojáci střetli s Friedrichem v bitvě u Mollwitz (dnes Malujovice v Polsku), kde ale utrpěla porážku. To nastartovalo řetězec dalších událostí, neboť při prokázané slabosti mladé panovnice se s nárokem na dědictví záhy přihlásili i další zájemci, primárně kurfiřtové bavorský a saský (jejich manželkami byly sestřenice Marie Terezie) podporovaní tradičním nepřítelem Habsburků – Francií.
A zatímco rakouské jednotky stále bojovaly o Slezsko, koncem srpna obsadili Bavoři Pasovské biskupství a v září vtrhli do Rakouska. Jejich vojsko, výrazně posílené francouzským dobrovolnickým sborem (Francie totiž nebyla s Marií Terezií oficiálně ve válce), se zastavilo pouhých 40 kilometrů před Vídní a přes naléhání Friedricha II. na další postup se otočilo na sever a vpadlo do jižních Čech. Rakušané zatím rezignovali na Slezsko a urychleně se snažili koncentrovat síly proti novým nepřátelům. K Bavorům (a Francouzům) se totiž přidala také saská armáda a jeden sbor poslal do Čech i pruský král.
Spojenecké armády se setkaly před nedostatečně obsazenou Prahou, které táhl na pomoc s tereziánským vojskem František Štěpán Lotrinský (manžel Marie Terezie), a v noci z 25. na 26. listopadu 1741 se úspěšným přepadem zmocnily města. František Štěpán musel ustoupit do jižních Čech a bavorský kurfiřt Karel Albert se nechal v Praze korunovat českým králem.
Chvíle největší nouze mladé královny
Následně spojenci pokračovali v tažení i během zimy 1741-1742, Prusové obsadili Olomouc, Sasové Jihlavu, na čas znovu vtáhli do Rakous, ale v polovině dubna se vrátili k Brnu, které bylo nutné dobýt (podobně jako Švédové roku 1645 viz zde). V té době se ale na jejich armádách silně projevovaly následky prošlého zimního tažení a vojsko decimovaly nemoci, dezerce, špatné zásobování i neustálé výpady a přepady tereziánských lehkých jednotek (uherských husarů, chorvatských hraničářů i českých a moravských milicí). Rakouské vojsko pod Karlem Lotrinským (švagrem Marie Terezie) se mezitím hnulo z jižních Čech na Moravu k Brnu, kde se k němu připojily nově postavené uherské pluky, zatímco sbor maršála Khevenhüllera již počátkem roku osvobodil Horní Rakousy, vtrhl do Bavorska a dobyl Mnichov.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva