Autor se v rámci konceptu DAILY PORTRAIT rozhodl prozkoumat možnosti a hranice portrétu skrze experimentování s prostorem a fotografickými médii. Publikace obsahuje 365 fotografií vyfocených na Polaroid Land Camera 230 z roku 1969. Focení probíhalo během čtyř ročních období v roce 2012-2013 ve veřejném prostředí Prahy – v ulicích, metru, barech, parcích, v historickém centru města i na sídlištích. Autor skrze svou Facebookovou stránku nabídl, že každý den vyfotí jednoho člověka, kterému jednu z polaroidových fotek následně věnuje. Fotil kohokoliv, kdo se přihlásil, bez jakékoli selekce, jedinou podmínkou bylo svléci se do půl těla. Záměrem nebylo ukázat dokonalé lidi v nepřirozených pozicích, které vídáme v reklamách a v časopisech, ale krásu a přirozenost lidí, které běžně potkáváme na ulici. Každý den po dobu jednoho roku autor zveřejňoval na webových stránkách projektu jeden portrét. Všech 365 fotografií druhého ročníku bylo vystaveno v květnu loňského roku v pražské GALERIE/CZD. Výstava bude dále putovat po světě.

Portrétům na pozadí Prahy předcházel nečekaně úspěšný první díl této série, který se odehrával v pražském ateliéru na Arbesově náměstí během roku 2011 a 2012 a byl focen na digitální zrcadlovku a během krátké chvíle se začal těšit enormnímu zájmu. První ročník byl zakončen výstavou v NOD, kde se na vernisáži měli možnost všichni vyfocení potkat.

V současné době připravuje Martin Pavel třetí sérii, tentokrát bude zachycovat analogovou zrcadlovkou na černobílý film obyvatele Berlína ve svých bytech. V hledáčku fotoaparátu již bude celá postava. Každý další ročník bude focen v jiné zemi a na jiné fotografické médium a bude zachycovat člověka z jiné vzdálenosti.

Publikaci Daily Portrait vydává na konci února v rámci městských projektů BU2R vydavatelství Yinachi. Jedná se o soubor 365ti samostatných fotografií ve speciální kartonové krabičce. Z jednotlivých fotografií je možné si vytvořit na zdi obraz Prahy o rozměru 600cm na 60cm. ,,Záleží na tom, jak se jednotlivé fotky seřadí, pokaždé to dává jiný význam. Klíčů, jak fotografie seřadit, je ohromné množství,“ říká autor a doplňuje: ,,Polaroid vnímám jako objekt, a právě proto má člověk z fotografie největší prožitek, když ji drží v ruce, proto jsou fotografie v publikaci volně a v měřítku 1:1.“

Divák by měl mít po prolistování publikace pocit jako kdyby navštívil Prahu

Pozadí na fotografiích jsou vybírána tak, aby odpovídala tomu, co návštěvníkovi zbude po návštěvě jakéhokoliv města– směs útržků vzpomínek- panoramata, budovy, výlohy, podchody, haly, metro, značky, mosty, svítící neony nebo i na první pohled banální věci typu telefonní budka či automat na lístky. ,,Esence města je obsažená v každé jeho části  a dohromady dává jakýsi mentální obraz, mentální mapu. Zajímavé se střídá s obyčejným   a dohromady tvoří celek.“

Lidé žijí ve dvou městech

„Lidé na fotografiích tím vytržením, že jsou nazí, působí, jako kdyby se na místech, ve kterých se ve dne pohybují oblečení cestou do práce nebo do školy, ocitli ve snu a cestovali nazí po té mentální mapě, po tom městu, které má další dimenzi v tom snu, v té paměti, tvořené útržky vzpomínek, které se pak projevují doma.“