V současné době na celém světě žije pouze 2000 jedinců potenciálně schopných rozmnožování, z toho čtvrtina v oblasti původu v britském Exmooru. Jsou tak srovnatelně vzácní, ne-li vzácnější, než panda velká, jejíž populace v roce 2015 čítala 2130 jedinců.
Na pokraji vyhubení se koně z Exmooru ocitli na konci druhé světové války, kdy jich zbývalo necelých pět desítek. Přestože jich od té doby výrazně přibylo, odborníci z Velké Británie varují, že stále nemají vyhráno. Budoucnost vzácných koní může paradoxně ohrozit i jeden ze zvolených způsobů jejich záchrany. Některé spolky se snaží zvýšit atraktivnost těchto zvířat pro chovatele, a tím i jejich počet, tak, že část hříbat z chovných stád i těch každoročně odchycených na pastvinách ochočí a nabízejí jako jezdecké koně.
Pro tento účel nebyli koně z Exmooru historicky využíváni, a právě to jim umožnilo zachovat původní tělesné proporce odpovídající divokým koním. Používání k jízdě však vede u domestikovaných zvířat ke změně fyzických proporcí. Chovatelé se totiž často uchylují k nenápadnému šlechtění a připouštějí jen zvířata, která mají o něco delší nohy, krk a hlavu, takže jsou vhodnější k ježdění a působí elegantněji. Generaci za generací se tak tělesné proporce domestikovaných exmoorů vzdalují od původního typu exmoorských koní, kteří žijí ve stejnojmenném národním parku v jižní Anglii a několika dalších evropských rezervacích.
(Foto Michal Köpping)
Proces probíhá velmi rychle, protože koně pohlavně dospívají již ve druhém až třetím roce života. Jak volně žijící, tak domestikovaná zvířata jsou přitom v plemenné knize vedena jako exmoorský pony. „V budoucnu tak hrozí ztráta unikátního, přírodním výběrem utvářeného, biologického modelu vlivem mísení původní a vzhledově odlišné domestikované formy. Proto je třeba při zakládání nových stád a populací vybírat jen zvířata, jejichž rodiče nesloužili ke sportovním účelům a nejsou tedy ovlivněna šlechtěním,“ upozorňuje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích. Volně žijící populace tak podle něj ohrožuje to, že v péči o ně převládl chovatelský přístup nad přístupem biologickým.
Druhým rizikem je pronikání koní jiných plemen do Exmooru. Někteří nezodpovědní lidé totiž chtějí dopřát starým a nepotřebným domácím koním volnost, nebo se prostě chtějí zbavit mazlíčků, kteří je omrzeli, a vypouštějí je mezi volně žijící koně na exmoorských pláních. Přestože se divocí koně z Exmooru v přírodě s jinými plemeny nekříží příliš ochotně, byly již takové případy zaznamenány. Cizí koně tak představují vážné riziko pro čistokrevnost divoké populace. Domácí koně přivezení na exmoorské pastviny často nejsou odchytáváni z obav před reakcemi militantních bojovníků za práva zvířat. „Je to přitom podobně absurdní, jako kdyby se v polské Bělověži, kde žijí divoká stáda vzácných zubrů, toulali američtí bizoni uprchlí z farmových chovů,“ upozornil Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina.
Kvůli těmto rizikům roste do budoucna význam chovných stád divokých koní z Exmooru v rezervacích mimo Velkou Británii. Dvě taková stáda žijí od loňského roku na unikátních stepích v bývalém vojenském prostoru Milovice. „Jsme rádi, že se nám podařilo pro Středočeský kraj a města Milovice a Benátky nad Jizerou získat takto unikátní zvířata. Vzhledem k rizikům, kterým koně z Exmooru čelí, bude význam českých stád do budoucna růst. Zároveň bude o to důležitější, aby divocí koně měli u nás co nejlepší podmínky a nepřicházeli do styku s jinými plemeny,“ doplnil Dalibor Dostál.
Divocí koně přijeli do Milovic loni v lednu, druhé stádo bylo založeno u Benátek nad Jizerou v prosinci. V milovickém stádě se již narodila dvě hříbata. V anglickém Exmooru žili koně od nepaměti ve volné přírodě. První písemná zmínka o nich pochází již z roku 1086 a patří k nejstarším záznamům o volně žijících koních v Evropě. Genetické výzkumy z posledních let ukázaly, že právě koně z Exmooru svým vzhledem a zbarvením odpovídají původním divokým koním Evropy. Nedávno bylo navíc u exmoorských koní identifikováno několik unikátních genetických znaků, které jako jediní sdílejí s původními divokými koni z Evropy.
Na péči o divoké koně, zubry a pratury může přispět také veřejnost zasláním dárcovské zprávy ve tvaru DMS KRAJINA na číslo 87 777. Cena dárcovské zprávy je 30 korun, na péči o zvířata a rezervace jde 28,50 korun. Dárcovské SMS zastřešuje Fórum dárců. Mezi další možnosti podpory patří dárcovský portál Darujspravne.cz nebo nákup ve vybraných e-shopech prostřednictvím portálu Givt.cz.
Ochranářská organizace na projektech spojených s návratem a ochranou velkých kopytníků spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, Výzkumného ústavu živočišné výroby, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.
Projekty návratu a ochrany velkých kopytníků podporují společnosti Ekospol, Net4Gas, Pivovar Zubr, Nadační fond rodiny Orlických, JK Jewels, Operační program Životní prostředí, Státní fond životního prostředí, Středočeský kraj, Město Milovice, Město Benátky nad Jizerou, American International school ve Vídni, milovická Mateřská škola Kostička i veřejnost. V rámci svého dobrovolnického programu projekt podpořili i studenti z Townshend International School v Hluboké nad Vltavou.
O společnosti Česká krajina: Ochranářskou společnost Česká krajina (www.ceska-krajina.cz) založil v roce 2007 Dalibor Dostál, politolog, novinář a bývalý šéfredaktor celostátní redakce Deníku. Jako novinář se dlouhodobě věnoval právě tématům ochrany přírody, životního prostředí, ale i filantropie a neziskového sektoru. Za to obdržel v roce 2009 Poděkování Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové a v roce 2011 cenu Mediální čin roku od Nadace OKD. Spolupracuje s Fórem dárců, je členem poroty Starosta roku, členem novinářské poroty ceny Via Bona a členem hodnotící komise občanského sektoru v ČR pro USAID.
Psali jsme:
autor: Tisková zpráva
