V současné době na celém světě žije pouze 2000 jedinců potenciálně schopných rozmnožování, z toho čtvrtina v oblasti původu v britském Exmooru. Jsou tak srovnatelně vzácní, ne-li vzácnější, než panda velká, jejíž populace v roce 2015 čítala 2130 jedinců.

Na pokraji vyhubení se koně z Exmooru ocitli na konci druhé světové války, kdy jich zbývalo necelých pět desítek. Přestože jich od té doby výrazně přibylo, odborníci z Velké Británie varují, že stále nemají vyhráno. Budoucnost vzácných koní může paradoxně ohrozit i jeden ze zvolených způsobů jejich záchrany. Některé spolky se snaží zvýšit atraktivnost těchto zvířat pro chovatele, a tím i jejich počet, tak, že část hříbat z chovných stád i těch každoročně odchycených na pastvinách ochočí a nabízejí jako jezdecké koně.

Pro tento účel nebyli koně z Exmooru historicky využíváni, a právě to jim umožnilo zachovat původní tělesné proporce odpovídající divokým koním. Používání k jízdě však vede u domestikovaných zvířat ke změně fyzických proporcí. Chovatelé se totiž často uchylují k nenápadnému šlechtění a připouštějí jen zvířata, která mají o něco delší nohy, krk a hlavu, takže jsou vhodnější k ježdění a působí elegantněji. Generaci za generací se tak tělesné proporce domestikovaných exmoorů vzdalují od původního typu exmoorských koní, kteří žijí ve stejnojmenném národním parku v jižní Anglii a několika dalších evropských rezervacích.

(Foto Michal Köpping)