Narodil se 1. ledna 1925 v obci Trostjanec, v okrese Sudobiče v Tarnopolské oblasti na území tehdejšího Polska, v rodině učitele Vladimíra Končického a jeho manželky Alexandry, rozené Jemifovičové, jako prvorozený syn.

V letech 1931 až 1935 navštěvoval obecnou školu ve Straklově u Dubna a poté pokračoval dva roky, v letech 1935 až 1937, ve studiu na měšťanské škole v Dubně. V letech 1937 až 1939 vystudoval dva ročníky obchodní akademie a v září 1939 po okupaci východního Polska Rudou armádou, pokračoval ve studiu na sovětské desetiletce. Studia pak ukončil v červnu roku 1941 s velmi dobrým prospěchem.

Od září 1941 pracoval jako učitel v obci Sordva v okrese Dubno, již na území Sovětského svazu, které okupovalo Německo. Po dvou letech byl přeložen do nedaleké obce Volica Straklovská, kde vyučoval až do ledna roku 1944, kdy se do této oblasti vrátila zpátky fronta.

Po osvobození Volyňské oblasti se spolu s otcem přihlásili 15. března 1944 do 1. čs. armádního sboru a po odvodu byl odeslán k 1. čs. samostatné tankové brigádě k 1. tankovému praporu. Následně byl odeslán ke školnímu praporu, který se nacházel v Kivercích u Lucka a po dokončení výcviku, který trval půl roku, přemístěn do obce Rusov u Černovic.

Svého prvního povýšení na svobodníka se dočkal 1. června a 1. září pak na desátníka. Po dokončení výcviku byl zařazen na funkci velitele tanku 1. čety, 2. roty 1. tankového praporu. Na frontu byl odeslán 13. září do prostoru u města Krosno. Zúčastnil se těžkých bojů na přístupových cestách v Dukelském průsmyku a u obce Zindranowa, jen několik desítek metrů před státní hranicí Československa, byl jeho tank zasažen a vyřazen z boje. Poté se zapojil znovu do bojů v Karpatech, za což byl později vyznamenán Československým a Polským válečným křížem.