Nově založený pivovar tak přímo navázal na historickou tradici vaření originálního Budějovického piva v Českých Budějovicích a začal tuto tradici rozvíjet.

„Jsme hrdí na to, že pokračujeme v 750leté tradici vaření originálního Budějovického piva pod značkou Budweiser Budvar. O tuto tradici pečujeme a uchováváme ji pro příští generace. Při výrobě Budějovického piva dodržujeme osvědčené řemeslné postupy, používáme výhradně původní suroviny a vaříme jej pouze v Českých Budějovicích. I proto se naše pivo může pyšnit Chráněným zeměpisným označením,“ říká Ing. Jiří Boček, ředitel Budějovického Budvaru. Právo používat Chráněná zeměpisná označení „Budějovické pivo“ a „Českobudějovické pivo“ získal Budějovický Budvar v roce 2004 při vstupu České republiky do Evropské unie. Chráněná zeměpisná označení garantují spotřebitelům skutečnou kvalitu, tedy to, že zakoupený produkt není levnou napodobeninou a že byl vyroben na konkrétním místě, z přesně definovaných surovin a předepsaným výrobním postupem.

Ustavující valná hromada ČAP schválila dosavadní postup zřizovacího výboru a zvolila historicky první správní radu v tomto složení: předseda JUDr. František Hromada, tajemník obchodní komory; místopředseda JUDr. František Dlouhý, advokát; jednatel Josef Pillmann, statkář. Dalšími řádně zvolenými členy se stali bývalý sládek Jan Břeský z Birkenfelsu, Bohdan Francko, majitel nemovitostí, továrník Augustin Hromádka, MUDr. Jan Jirka, štábní lékař na odpočinku, hostinský František Karhan a kaplan Martin Šrámek. První várku piva o objemu pouhých 200 hektolitrů uvařil sládek Antonín Holeček 7. října 1895.

Založení ČAP bylo vyvrcholením dlouholetého procesu a předcházela mu řada historických událostí. České Budějovice byly na konci devatenáctého století městem národnostně smíšeným, samotné město bylo však vydáváno za německé, přestože zde sčítání lidu v roce 1890 potvrdilo převahu obyvatel české národnosti (16 271 české národnosti vs. 11 117 obyvatel německé národnosti). I při početní převaze neměli Češi žádné zastoupení na českobudějovické radnici. Tehdejší volební řád rozlišoval voliče podle majetku a výše odváděných daní. Vzhledem k daným skutečnostem (např. na přímých daních v roce 1900 zaplatilo německy mluvící obyvatelstvo téměř 70 %), neměli Češi šanci uspět ve volbách. Aby se mohli Češi prosadit v rovině politické, museli nejdříve posílit své pozice v ekonomické sféře. V poslední třetině 19. století proto vznikla v Českých Budějovicích celá řada nových českých firem (např. v roce 1890 byla založena továrna na umělá hnojiva, 1891 bednárna, 1893 továrna na smaltované nádobí, tužkárna, sirkárna aj.).