Přesně před dvaceti lety, dne 13. 5. 1999, byl za účasti tehdejšího primátora Jiřího Ježka i vedoucí Odboru životního prostředí Evy Šůrové slavnostně otevřen první městský liberecký útulek pro ztracená a zatoulaná zvířata. Z menšího zařízení s původní kapacitou pro 32 psů a 30 koček za dvacet let vyrostlo respektované a celostátně uznávané zařízení poskytující pomoc i handicapovaným volně žijícím živočichům, kteří by bez péče záchranářů nebyli schopni ve volné přírodě přežít. Každým rokem ARCHA přijme téměř pětistovku zatoulaných, nechtěných či týraných psů, na tři stovky koček a další desítky domácích mazlíčků, pro které hledá majitele a nové domovy. V záchranné stanici ročně ošetří více než tisíc zraněných divokých zvířat, které v případě úspěšné léčby a rehabilitace vypouští zpět do české krajiny. V posledních letech se činnost ARCHY rozšířila i o aktivity přímo v terénu. V Liberci zajišťuje kastraci a regulaci populací divokých koček ve vybraných městských čtvrtích a v období jara realizuje záchranné transfery obojživelníků přes rizikové komunikace. Díky těmto bohulibým aktivitám a profesionálnímu přístupu si v roce 2017 dokonce vysloužila druhé místo v anketě Osobnost roku Libereckého kraje v kategorii dobrý skutek.

„Osobně za největší úspěch ARCHY považuji to, že se daří hledat nové domovy i starým zvířatům. Každý totiž samozřejmě chce mazlíčky co nejmladší, aby si je ještě mohl přetvořit k obrazu svému. Najít domov pro starého pejska či kočičku je tak velmi obtížné. Naštěstí se nám to zatím úspěšně daří a naprostá většina domácích zvířat, která se dostanou k nám do centra, bývá osvojena. Více než 70 % odchycených toulavých psů se daří navracet původním majitelům. “ vypráví vedoucí střediska ARCHA Lenka Čápová. „V práci mě nejvíce naplňují dobré konce u případů, kdy přijmeme psychicky labilního vystresovaného psa, který se zpočátku krčí v koutě, bojí se každého pohybu, vrčí, čůrá strachy a v naší péči se z něho během několika týdnů stává příjemný sebevědomý pes vrtící ocasem, kterého si následně vybere a odvede milující rodina. Totéž platí i u fyzicky zanedbaných psů, kteří se k nám mnohdy dostanou podvyživení, zablešení a trpící kožními chorobami. Po veterinární kontrole, umytí, léčbě správnými léky a plnohodnotné výživě se z nich pak před našimi zraky stávají neuvěřitelní fešáci, které by původní majitelé zcela určitě nepoznali,“ doplňuje Hana Volková, která v ARŠE pracuje od úplného počátku celých dvacet let.

Ve své dvacetileté historii ale pracovníci centra zažili i těžké a náročnější časy. K těm se například řadí i přelom let 2001–2002, kdy se mezi kočkami v útulku rozšířilo kožní onemocnění přenosné i na člověka. Ze zdravotních důvodů zaměstnanci útulku nemohli nakažená zvířata vydávat, stále však přijímali nová. „Počet koček se vyšplhal k neuvěřitelnému číslu 61. Kočky byly snad všude-v koupelně, v přenosných klecích na chodbě i venku, protože vzhledem k snadnému přenosu byly v klecích umisťovány pouze po jedné. Dokud se nám nepodařilo nemoc vymýtit, ke kočkám jsme kvůli tvrdému hygienickému nařízení museli chodit v ochranných jednorázových oblecích,“ vzpomíná Volková.