Asi je na tom trhu problém, snad obchodní bariéry, příliš přísné podmínky likvidující zemědělce nebo něco podobného. Hned mne napadlo, že pan ministr chce, aby mléko mohlo být levnější, dobře dostupné a zdravotně nezávadné. Co víc by mohl ministr zemědělství chtít? A tak jsem četl dál.

Dostal jsem se až k jeho přímé řeči: „Vyzýváme Evropskou komisi, aby přijala opatření, jako je použití zvýšených intervenčních cen v Evropské unii, se zvláštním důrazem na členské státy, kde jsou ceny surového mléka pod průměrem EU. Žádáme také zavedení dočasné mimořádné podpory pro producenty kravského mléka za účelem kompenzace poklesu příjmů“.  Co tedy pan ministr chce? Chce státní zásah, který by zvýšil tržní cenu mléka. Intervenční nákupy fungují tak, že stát (a v tomto případě nejspíš agentury v různých zemích EU) použije peníze daňových poplatníků k nakupování mléka (v tomto případě) za vyšší než tržní cenu. Vytvoří tak umělou poptávku, která zvedne cenu. V důsledku de facto "doplatí" výrobcům k tržní ceně státní dotaci. Přerozdělí tak peníze od jedněch k jiným-privilegovaným.

Roli "záchranné sítě" (jak o ní píše SZIF u popisu intervenčních nákupů obilovin) umí zajistit trh sám. K tomu slouží termínované komoditní obchody. Farmář, který se bojí nízké ceny v prodejní sezóně, prostě svoji budoucí produkci (nebo její část) prodá ještě předtím, než ji bude schopen dodat. Tím si "pojistí" prodejní cenu.

Stoupá produkce, o něco méně stoupá spotřeba. Není se tedy co divit, že ceny klesají. Možná klesají také proto, že letos skončily tzv. "mléčné kvóty", tedy limity pro produkci mléka. Výrobci tak konečně mohou zvyšovat produkci a snažit se získat lepší tržní podíl. Soutěž pochopitelně vede ke snížení tržní ceny. Vlivů je však víc, dalším jsou odvetné sankce ze strany Ruska. Mléko a mléčné výrobky ztratily důležité odbytiště, odpadla tedy i část poptávky. Nejde však zdaleka o první "mléčnou krizi", ty jsou zde po dlouhá desetiletí.