Paní Ireně se stalo, že její pětiletý syn nedopatřením polil kakaem telefon její kamarádky, která u ní byla na návštěvě. Ihned vzniklou škodu nahlásila své pojišťovně a pravdivě vylíčila všechny okolnosti pojistné události. Pojišťovna se nicméně rozhodla škodu neuhradit, ačkoliv přesně na tyto případy se má pojistka vztahovat. Hlavním argumentem pojišťovny bylo, že podle občanského zákoníku neodpovídá matka za škody způsobené svým nezletilým dítětem, nezanedbá-li nad ním náležitý dohled. Podle tohoto výkladu pojišťovny tedy nevznikla žádná odpovědnost za škodu, a není tudíž důvod vyplácet pojistné plnění. Své kamarádce tak paní Irena, která se řídí především pravidly lidské slušnosti, musela škodu uhradit z vlastní kapsy.
Pokud by ale paní Irena dohled nad synem zanedbala, pojišťovna by se mohla chytit pojistných podmínek, v nichž stojí, že pokud pojištěný poruší povinnost předcházet vzniku škody, nemusí mu plnění vyplatit. „Přistoupí-li pojišťovna k podobně absurdnímu výkladu pojistných podmínek, stane se z celého pojištění odpovědnosti prázdný produkt, který nelze využít v žádné životní situaci,“ konstatuje Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení spotřebitelské organizace dTest. V takovém případě lze namítat, že ustanovení pojistných podmínek zakládají významnou nerovnováhu práv v neprospěch spotřebitele, protože se oproti pravidelné úhradě pojistného nikdy nemůžete dočkat výplaty pojistného plnění od pojišťovny. K nepřiměřeným smluvním ujednáním se podle zákona vůbec nemá přihlížet.
Také seznam výluk bývá poměrně obsáhlý. Pojišťovny zpravidla nevyplácí pojistné plnění za škody způsobené příbuznými a pojištění nekryje ani odpovědnost, kterou na sebe vezmete nad rámec právních předpisů. Pokud tedy například máte v úschově cizí majetek, který nedopatřením poškodíte, pojistného plnění se nedočkáte. Co se týče pojištění odpovědnosti za dítě, obvykle se nevztahuje na situace, kdy vaše dítě rozbije váš vlastní majetek. Prostor pro vyplacení pojistného plnění je jak vidno často velmi úzký. „Ve smlouvě kromě toho můžete mít sjednanou spoluúčast, o niž se pojistné plnění vždy snižuje. Spoluúčast je určena buď fixní částkou, nebo je vyjádřena jako procentuální podíl z pojistného plnění,“ vysvětluje Lukáš Zelený. Pojišťovny také málokdy uhradí celkovou škodu, zpravidla si odečtou alespoň vlastní odhad amortizace poškozeného majetku.
Budete-li se chtít s pojišťovnou dohadovat o oprávněnosti vašeho nároku, bude to pravděpodobně běh na dlouhou trať s velmi nejistým výsledkem. „Vzhledem k tomu, že neexistuje žádný správní orgán oprávněný závazně rozhodovat spory mezi pojišťovnami a jejich klienty, je jedinou autoritou, na niž se mohou spotřebitelé obrátit, soud. Soudní řízení jsou však dlouhá a nákladná a jejich výsledek je vždy nejistý. Služby finančního arbitra je zase možné využít jen v případě sporu ohledně životního pojištění,“ dodává Lukáš Zelený.
Spotřebitelé se mohou pokusit dosáhnout dohody s pojišťovnou prostřednictvím stížnostního portálu VašeStížnosti.cz provozovaného dTestem nebo služby mimosoudního řešení sporů, která funguje při České obchodní inspekci. dTest ani Česká obchodní inspekce ale nemohou v těchto sporech vydávat závazná rozhodnutí.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Tisková zpráva
