Paní Ireně se stalo, že její pětiletý syn nedopatřením polil kakaem telefon její kamarádky, která u ní byla na návštěvě. Ihned vzniklou škodu nahlásila své pojišťovně a pravdivě vylíčila všechny okolnosti pojistné události. Pojišťovna se nicméně rozhodla škodu neuhradit, ačkoliv přesně na tyto případy se má pojistka vztahovat. Hlavním argumentem pojišťovny bylo, že podle občanského zákoníku neodpovídá matka za škody způsobené svým nezletilým dítětem, nezanedbá-li nad ním náležitý dohled. Podle tohoto výkladu pojišťovny tedy nevznikla žádná odpovědnost za škodu, a není tudíž důvod vyplácet pojistné plnění. Své kamarádce tak paní Irena, která se řídí především pravidly lidské slušnosti, musela škodu uhradit z vlastní kapsy.
Pokud by ale paní Irena dohled nad synem zanedbala, pojišťovna by se mohla chytit pojistných podmínek, v nichž stojí, že pokud pojištěný poruší povinnost předcházet vzniku škody, nemusí mu plnění vyplatit. „Přistoupí-li pojišťovna k podobně absurdnímu výkladu pojistných podmínek, stane se z celého pojištění odpovědnosti prázdný produkt, který nelze využít v žádné životní situaci,“ konstatuje Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení spotřebitelské organizace dTest. V takovém případě lze namítat, že ustanovení pojistných podmínek zakládají významnou nerovnováhu práv v neprospěch spotřebitele, protože se oproti pravidelné úhradě pojistného nikdy nemůžete dočkat výplaty pojistného plnění od pojišťovny. K nepřiměřeným smluvním ujednáním se podle zákona vůbec nemá přihlížet.