Pravidla pro pohyb lyžařů v lyžařských areálech jsou stanovena ve zvláštní české technické normě. Ta obsahuje pravidla pro značení a zabezpečení v zimních střediscích a přehled výstražných, příkazových, zákazových a informačních značek. Vymezuje i zdroje nebezpečí, které se mohou na sjezdovkách vyskytnout.

Patří mezi ně předně zdroje typického nebezpečí jako například hrany terénu, terénní nerovnosti, stromy, rozježděný terén, proměnlivá či omezená výška sněhu, informační tyče s ukazateli, běžná údržba sjezdových tratí, bariéry sněhu vzniklé zasněžováním či zábrany ohraničující sjezdové tratě. „Typická nebezpečí nevyžadují ze strany provozovatele lyžařského areálu žádná zvláštní opatření. S těmito riziky se musí totiž lyžař vypořádat sám a přizpůsobit jim své lyžařské schopnosti a způsob jízdy,“ vysvětluje ředitelka spotřebitelské organizace dTest Eduarda Hekšová.

Zdroje atypického nebezpečí, které norma rovněž definuje, působí na lyžaře jako nástrahy. Patří mezi ně například všechny překážky instalované provozovatelem lyžařského areálu na sjezdových tratích nebo v jejich bezprostřední blízkosti, tedy sněžná děla, nadjezdy a podjezdy, sloupy osvětlení pro večerní lyžování a podobně. Mezi další zdroje atypického nebezpečí patří křížení sjezdových tratí s jinou sjezdovou či běžeckou tratí, propasti a strmé úseky mimo sjezdové tratě, ocelová lana a kotvící prvky navijáků, sněžné rolby či organizace akcí na sjezdových tratích.