Uživatelé komunikačních služeb často uzavírají smlouvy s operátory v rámci své živnosti a výdaje dávají „do nákladů“. Odhlédněme od toho, zda takové užívání služeb, které má sloužit k podnikání, je daňově správně ošetřeno. Zajímavé je podívat se na rozsah práv uživatele těchto služeb v pozici spotřebitele, podnikající fyzické osoby (především živnostníka) nebo jiného podnikatele, který je právnickou osobou (třeba akciovou společností či společností s ručením omezeným).

Základní parametry smluv jsou dány zákonem. „Bez ohledu na to, zda je uživatelem spotřebitel, podnikající fyzická osoba nebo podnikající právnická osoba, musí být ve smlouvě srozumitelným, úplným a snadno přístupným způsobem uvedeny základní informace, které poskytovanou službu charakterizují,“ říká Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest. Takovými informacemi jsou například popis poskytované služby, minimální nabízená a minimální zaručená úroveň kvality této služby, postupy operátora mající vliv na poskytování služby, termíny a způsob vyúčtování ceny a placení. Dále doba, na kterou je smlouva uzavřena, délka výpovědní doby, která nesmí překročit 30 dnů, způsob uplatnění reklamace včetně údajů o tom, kde a v jakých lhůtách lze reklamaci uplatnit. Opomenout nelze ani smluvní pokuty a informace o způsobu řešení vzniklých sporů. Nově, od 1. dubna 2020 musí být ve smlouvě uveden ověřovací kód účastníka a podmínky pro přenesení telefonního čísla.