Zakoupením skipasu a nastoupením na lanovku či vlek nebo vstoupením do prostoru za turnikety uzavírá lyžař s provozovatelem přepravní smlouvu. A od této chvíle se na něj vztahují pravidla obsažená v přepravních řádech a podmínkách. Zabezpečení plynulého a bezpečného chodu je především na provozovateli. Ten je odpovědný za případnou újmu, ke které při přepravě dojde, bez ohledu na to, zda za ni může, nebo ne. Lanovka musí splňovat řadu bezpečnostních předpisů a její obsluha musí být připravena kdykoliv pomoci a zasáhnout. I přesto by měli být lyžaři opatrní, dbát pokynů obsluhy a řídit se podle ukazatelů a piktogramů. Nevhodné chování může znamenat jak vykázání z přepravy, tak snížení náhrady újmy, pokud by se něco stalo.

Lyžařské areály mívají různě nastavené přepravní podmínky i ceny jízdného. „Rozdíly jsou například ve stanovení věkových kategorií u jednotlivých skipasů, pravidel pro vracení již zakoupených skipasů v případě nemoci či úrazu lyžaře a pravidel pro poskytování náhrad jízdného v případě výluky. Jednotlivé areály přistupují rozdílně i k vystavení duplikátu skipasu při jeho ztrátě nebo znehodnocení,“ vysvětluje ředitelka spotřebitelské organizace dTest Eduarda Hekšová.

Provozovatelé zpravidla označují skipasy jako nepřenosné, slovy zákona se jedná o jízdenky na jméno. Za držitele skipasu se pak považuje osoba, která jako první vstoupí do vymezeného přepravního prostoru, kde dojde k pořízení fotografie. U sezónního skipasu bývají po lyžaři požadovány kromě fotografie i jeho osobní a kontaktní údaje. Výjimkou z nepřenositelnosti jsou takzvané střídavé skipasy. Ty bývají sice o něco dražší než „obyčejný“ skipas, ale umožňují užívání střídavě dvěma osobami, obvykle rodiči. Na skipasu pak bývají fotografie obou osob.