-635081326578752107.jpg&id=12609)
Zklamání pociťuje nad tím, jak málo se média věnovala ve čtvrtek odkazu Milady Horákové. „Byla jednou jedna česká politička, která si za svým stála tak pevně, že ji před 63 lety oběsili spolu s dalšími politiky, kteří také odmítli vládu jedné strany. Ta strana si teď spokojeně sedí v českém Parlamentu a prezident kašle na demokracii,“ hodnotí Jana Galinová svůj dojem ze současného dění na české politické aréně a pokračuje: „Z televize na mě mluví jakýmsi ptydepe jakási Karolína Peake předstírající, že je politička, která podporuje jinou političku, ale může ji také nepodporovat, a místo toho podpoří prezidentova kamaráda, a proto neříká tak ani tak.“
Rusnok a jeho skvosty
ParlamentnímListům.cz se svěřuje, že doufala, že sdílení informací o Miladě Horákové, na jejíž vzpomínku ona sama zapálila svíčku, bude na internetu masivnější. „Je to smutek,“ dodává s tím, že na televizi už ani nemůže koukat. „Právě jsem zjistila, že jsem masochistka. Zhlédla jsem všechny dnešní zprávy na všech televizích. Ještěže mám žaludeční hořkou. To jediný na to pomáhá,“ říká, když o prezidentovi nemá, co by řekla pozitivního, a radši o něm a jeho neuvážených výrocích ani nechce slyšet. „A o jeho kamarádovi, který má sestavit vládu a vybírá jednoho ministra denně, taky ne. I když mám pocit, že nám ty vybrané skvosty servíruje po jednom, aby bylo v alejích míň nablito,“ neodpustí si svůj sarkasmus úspěšná divadelnice, jejíž práci znají snad na všech kontinentech světa.
Psali jsme:
Svoboda slova? Doufejme!
Za hodně aktuální nyní považuje inscenaci Ubohý Cyrano, kterou divadlo, vystupující na litvínovské a pražské scéně, premiérovalo v březnu 2011. „No, ve světle denních událostí nějak začíná být ten náš ´Ubohý Cyrano´ aktuálnější a aktuálnější.“ Má pocit, že slavná romantická tragikomedie o posledním z rytířů, Cyranovi z Bergeracu, má po více jak sto letech dnes kupodivu stále komu nastavovat zrcadlo.
V televizi podle ní je dneska lepší si pustit nějaký krvák než zpravodajství. Než dá souhlas se zveřejněním svých svobodných názorů, podotkne, že doufá, že jsme se nedostali tam, kde jsme už jednou jako národ byli: „Doufám, že díky mně neskončí moje vnoučata u lopaty. Jako můj táta, ségra a málem i já. Člověk by neměl moc psát,“ nasazuje vážnou notu ve státě, kde by se za svobodu slova neměl nikdo bát.
Psali jsme:
Jana Galinová spolu se svým manželem, režisérem Jurijem Galinem, vede Docela velké divadlo, s nímž pravidelně spolupracují známí herci, choreografové i muzikanti, jako například David Suchařípa, Dana Morávková a další. Divadlo uvádí představení v Austrálii, USA, Kanadě, Bulharsku a dalších státech. V Litvínově vlastní sto let starou divadelní budovu s hledištěm pro 360 diváků. V Praze má domovskou scénu v Divadle U Hasičů, pravidelně hostuje v brněnském Divadle Bolka Polívky a téměř ve všech českých a moravských divadlech a domech kultury.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
