Veřejnou debatu nedávno značně rozvířila část rozhovoru prezidenta Klause pro polský týdeník Do Rzeczy, kde kritizoval politiku Václava Havla. Ten je pro česká média a některé společenské elity takřka modlou. Máte pocit, že ho obdivují nekriticky a že se o něm nesmí říct špatné slovo? Jak je možné, že většina českých novinářů razí tezi „Bůh Havel, ďábel Klaus a ďábel Zeman“?

Mainstreamová média ve většině vysílají lež. To je zbraň, kterou používají k tomu, aby přinutila ne jednotlivce, ale celé sociální vrstvy a dokonce národy chovat se k jejich prospěchu. Myslím, že v souvislosti s Havlem je lží velmi mnoho, neboť se ignorují podstatné události spojené s jeho činností.

Jde především o dvě podstatné věci. Havel byl jedním z nástrojů na rozložení československé federace. Nejúčinnějším nástrojem. Názory na federaci jsou různé, ale stále víc lidí se bude vracet k myšlence, že Češi a Slováci jsou odsouzeni k tomu, aby spolupracovali. Je to jejich osud, stalo se to několikrát v dějinách a stane se to znovu. Tím pádem rozklad federace byl do velké míry nevyhnutelným neštěstím a byl vyvolaný tím, že vítězové studené války nechtěli tak velký kus strávit naráz. Museli ho rozkrájet.

Osobní úloha Havla je nezastupitelná, protože on přišel s velkou lží, která vypadá až scestně a směšně, že války skončily, přichází světový mír a jak Češi a Slováci mohou vyrábět zbraně, nástroje na vraždění? Proto prý musel být zrušen zbrojní průmysl.

Velká část zbrojního průmyslu se nacházela na Slovensku, tak toto předurčilo základ pro rozklad federace a předurčilo to i vývoj na Slovensku, kde Havel populární vůbec není. Zůstaly po něm krajiny, které jsou stále hladové. Jde o celé střední Slovensko. Celé generace lidí se tam živily z výroby tanků, které se celkem dobře prodávaly. Přišel „mírumilovný“ Václav Havel a řekl, jak to, že si my troufáme vyrábět tanky.