„V každém případě, ať už budou nebo nebudou nějaká opatření, za krizové situace bude klesat úvěrová angažovanost bank," říká pro ParlamentníListy.cz stínový ministr financí KSČM Jiří Dolejš. Banky budou podle něj opatrnější a nebudou půjčovat peníze. Navíc prý u rakouských bank hraje roli ještě jeden prvek. „Rakušané chtějí zajistit urychlení implementace normy pro bezpečnost bank, zvanou Basel III, a tato norma zvyšuje povinnosti kolem kapitálové přiměřenosti a likvidity," vysvětluje komunistický ekonom. Rakušané tak chtějí podle Dolejše ozdravit své banky tím, že tuto normu nezavedou ve střednědobém horizontu, jak se původně plánovalo, ale už v roce 2013.

Logicky pak z toho podle Jiřího Dolejše vyplývá, že si banky budou chtít ozdravit bilance, posílit kapitálové rezervy, což znamená, že budou chtít méně půjčovat. „To může mít dopad na podporu ekonomického růstu," říká Dolejš. Je proto třeba podle něj zvažovat růstovou politiku i z tohoto pohledu. Z pohledu multiplikačních efektů vládních výdajů, je důležitá otázka hledání takových odbytišť, která by byla solventní. „Ne každé odbytiště, které bere zboží, je také platby schopné, tedy solventní," připomíná Dolejš ParlamentnímListům.cz.

Dolejš na Kalouska: Otevřete debatu s opozicí

Je tu tak celá řada vážných problémů, o nichž je podle Dolejše načase hovořit napříč politickým spektrem, protože hospodářská politika dnes nemůže pokračovat ve vyjetých kolejích. „A týká se to rozpočtové politiky, podpory investování, podpory zahraničního obchodu a odbytu," varuje stínový ministr. To všechno je prý nutné znovu probrat, takže podle Dolejše by se s krizovým plánem neměly dělat takové tajnosti. „Kalousek to pytlíkuje někde na ministerstvu, ale takové ciráty by s tím dělat neměl," říká Dolejš. Podle něj by se měla otevřít debata - bez paniky, věcně, ale rozhodně otevřít.

Pokud jde o stažení českého kapitálu do mateřských zahraničních bank, nejde to podle Dolejše sice úplně jednoduše, ale určité procento by prý stáhnout mohly. „Za prvé je tu možnost při rozdělování zisku, což se podle něj děje a dělo, když ze země odchází podstatná část zisku do zahraničí," poukazuje na možnou cestu vyvedení kapitálu. To je prý právě ono rozhodnutí o dividendách, které se navíc v naší republice ani nedaní. Pak prý mohou „naše" dceřiné banky podle jeho názoru takzvaně „investovat", a to investovat do mateřských investičních fondů. Tam sice pohyby kontroluje Česká národní banka, takže nemohou investovat příliš významné částky, ale v případě investice rozdělené do více fondů může být odliv peněz a propojenost s mateřskými bankami pro české banky poměrně významný.