Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové,

já, když jsem si dnes ráno četl program této mimořádné schůze a posléze tedy poslouchal několik trošku teatrálních vystoupení zástupců opozice, tak mě napadlo, že česká politika je vlastně v něčem nádherně konzervativní, Mění se vlády, mění se ministři, mění se politické strany, mění se ekonomická situace, ale některé věci zůstávají stále stejné. A jednou z nich je mimořádná schopnost části tady této Sněmovny svolat mimořádnou schůzi pokaždé, když jí dojdou skutečná témata A tak jsme opět zde po letech, po desítkách podobných debat, po stovkách článků, po tisících televizních vystoupeních a opět posloucháme stejnou písničku. Andrej Babiš a jeho střet zájmů.

Kdybych nevěděl, že jsme v Poslanecké sněmovně roku 2026, tak bych si myslel, že někdo asi omylem pustil nějaký archivní záznam z roku 2018. A právě to je vlastně na té dnešní debatě celé nejzajímavější, protože ona vlastně ve skutečnosti vůbec není o o střetu zájmů. Ona je o něčem úplně jiném. Je to o tom, že část české politické scény se ani po letech nedokázala smířit s výsledkem demokratických voleb.

Je to o tom, že část politické scény nedokázala přijmout skutečnost, že člověk, kterého upřímně nenávidí, opakovaně získává důvěru občanů. A je to taky o tom, že místo přemýšlení nad vlastními chybami se někteří stále snaží zoufale najít důvod, proč za jejich neúspěchy může někdo jiný.