Nad ohlášeným koncem Ladislava Bátory na ministerstvu školství se v komentáři pro deník Právo pozastavuje sociolog Jan Keller. „Nejde jen o to, že v zemi Járy Cimrmana poprvé ve světle ramp a před kamerami rezignoval úředník. Až bude příště rezignovat třeba prodavač cukrové vaty, anebo hlídač parkoviště, nikoho už tisková konference nepřekvapí," poukazuje Keller na absurdnost Bátorova odchodu.

„Zmíněná rezignace byla věrnou ilustrací toho, že blufování, pokrytectví, ba obyčejné lhaní se už všeobecně stalo součástí nejvyšší české politiky," tvrdí politolog s tím, že se ještě nedávno ozývalo z nejvyšších míst, že zmíněný úředník zastává funkci tak málo významnou, z níž nemůže negativně ovlivňovat ani výchovný proces, ani chod resortu.

Sledujeme téma Bátora

Vysoce loajální úředník sběhnul během ministrovy nemoci