Dovolte mi úvodem pár údajů z mého volebního obvodu, ze Znojemska. U nás máme evidováno zhruba 1.000 občanů pobírajících dávky v hmotné nouzi, z toho je zhruba 700, kteří pobírají příspěvek na živobytí. Měsíčně jsou na tento příspěvek vydány zhruba 2 milióny korun, přičemž je určování výše této dávky přísně individuální, značně komplikované a důsledně kontrolované.

Z těch zhruba tisíce osob v hmotné nouzi je asi polovina těch, kteří se nejsou schopni na trhu práce uplatnit. Jsou to osoby závislé na alkoholu (popř. jiných návykových látkách), osoby se zdravotními problémy (většina invalidních osob v 1. a 2. stupni), či osoby bez vzdělání (často absolventi zvláštní školy). Mezi příjemci příspěvku na živobytí jsou i osoby, u kterých se nezkoumá možnost zvýšit si příjem vlastní prací - jako jsou např. rodiče pobírající rodičovský příspěvek, osoby invalidní ve 3. stupni, příjemci starobního důchodu nebo osoby, kterým nevznikl nárok na výplatu invalidního nebo starobního důchodu, osoby pečující o někoho nemocného z rodiny atd. Z těch zhruba pětiset zbývajících příjemců většina pracovat chce, jsou na trhu práce uplatnitelní, ale práci prostě neseženou. V mém regionu je totiž nezaměstnanost, podle ročního období, 11 - 14%, příčemž máme obce, kde je to i 50%.

Na co chci těmito údaji upozornit? Z celkových sociálních výdajů vyplácených v našem regionu jsou výdaje na příspěvek na živobytí zcela marginální. A jsem přesvědčena, že tak je tomu i celorepublikově. Přivítali bychom, kdyby bylo možné strhávat z některých dávek například na uhrazení vydaných přeplatků, pokut či poplatků. I to jsou ale obecně vzato částky ne tak významné. Co v našem regionu, ale i celorepublikově, potřebujeme nejvíce - to je práce. Podporu růstu, investice do regionů, podporu podnikání a podobně.