Náš národ podle historika Zdeňka Čecha dokáže provést převrat vždy v ideální mezinárodní situaci. Platí to jak pro rok 1918, tak 1989. "V listopadu, sedmnáctého dopoledne, se naši vysocí straničtí představitelé vrátili z Moskvy, kde jim Gorbačov i ministr zahraničí Ševarnadze řekl, že jsou blázni, pokud si myslí, že SSSR pošle na obranu československého komunismu tanky. Stejně tak v říjnu 1918 byl jasný záměr vítězů války rozbít Rakousko-Uhersko a Německo také mlelo z posledního," popisuje situaci konce října Čech.

Díky tomu mohl 28. říjen proběhnout tak, jak nakonec proběhl. Větší zásah ze strany mocnářství nehrozil, byť nebylo do poslední chvíle jasné, jak se mohou zachovat němečtí velitelé z pražské posádky. Zvlášť když pod sochou svatého Václava pršely na zem rakouské vojenské odznaky s iniciálami císaře. A nejen tam, o odznak přišli i někteří důstojníci pohybující se ve špatnou dobu po pražských ulicích. Ti následně rozhořčeně přicházeli za vojenským šéfem Prahy generálem Kestrankem. Někteří z nich chtěli v Praze podle Čecha zakročit vojensky, vojenský velitel Prahy ale nakonec souhlasil s tím, že pořádek ve městě zajistí samostatně Národní výbor.

Bavorský vdolek, nebo linecký koláček?

Vojsko ale nebylo jediným cílem davu. Chybou tehdy bylo dát v očích "vlastenců" najevo svůj proněmecký postoj jakýmkoliv způsobem, byť sebevíc komičtějším. Zejména v hospodách a kavárnách ale obětem takových scén do smíchu nebylo. "Například si dal pán v kavárně bavorský vdolek. Následně mohl slyšet od sokolů či jízlivých hostí, proč si, když mu doktor předepsal sladké, nedá třeba punčový dort a následnou odpověď, že by to pánovi zřejmě přišlo příliš anglické," popisuje historik. Jak ale konflikty začínající narážkou na nevinné vdolky nebo linecké koláčky končily, se prý dnes již dohledat nedá.