V úvodu svého pravidelného ohlédnutí se Petr Žantovský věnuje tomu, jak máme díky sdělovacím prostředkům možnost pozorovat neuvěřitelné názorové obraty i proměny některých lidí. „V posledních dnech česká média přinesla dvě zajímavá převtělení. První ztělesňuje jistý Lukáš Lhoťan. Před pár lety prohlašoval, že muslimové jsou v Evropě diskriminovanou menšinou, a jak doslova řekl, není divu, že v důsledku této ´sílící islamofobie a diskriminace mnoho muslimů hledá spásu u jednoduchých hesel a dogmat radikálů´,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
A upozorňuje, že tentýž Lukáš Lhoťan stojí za udáním, které rozpoutalo policejní šťáru v mešitě minulý týden kvůli českému překladu knihy Základy tauhídu - Islámský koncept Boha. „Jak se říkávalo ´poturčenec horší Turka´, platí též opačně: odpadlík od víry je nejhorším nepřítelem téže. Pokud někoho zajímají dnešní Lhoťanovy názory, nechť si najde portál Eurabia, kde se Lhoťan řadí k nejbojovnějším islamobijcům,“ doporučuje Petr Žantovský.
Skromnost a pokora jsou tím posledním, čím se mohl Gross pyšnit
Mnohem bizarnější „coming-out“ ale podle něj předvedl bývalý premiér Stanislav Gross v dokumentu Expremiéři, jehož část odvysílala Česká televize v rámci nedělního pořadu 168 hodin. „Stanislav Gross tam prohlásil, že se dal na víru v Krista, a zřejmě z toho důvodu si mohutně sypal popel na hlavu za minulé hříchy, zejména ze své politické kariéry,“ připomíná mediální odborník Grossovu omluvu „všem těm, kteří mu před x lety důvěřovali a pak měli pocit, že je zklamal“.
Psali jsme:
„Doslova pravil: ´Určitě nemůžu říct, že bych byl člověk, který by dělal jenom dobré věci. Jen věci, o kterých bych byl schopný s čistým svědomím říct, že to byly čisté věci. To prostě pravda není.´ A aby to doložil, přiznal, že i kšefty s akciemi Moravia Energo dělal s využitím politických konexí. Kdo si ještě pamatuje Grossovo suverénní působení v české politice, určitě ještě dobře ví, že skromnost a pokora byly těmi posledními vlastnostmi, jimiž se politická rychlokvaška z Lidového domu mohla pyšnit,“ konstatuje Petr Žantovský pro ParlamentníListy.cz.
Zastupitelstvo odvolalo primátora, protože studoval za městské peníze
Ve druhém zvoleném tématu poukazuje na to, že když dva dělají totéž, není to totéž. Ilustruje to na příkladu mosteckého primátora a jednoho senátora. „Zastupitelstvo Mostu dvoutřetinovou většinou hlasů odvolalo primátora Vlastimila Vozku, když odvolání iniciovalo jeho domovské hnutí Mostečané Mostu. Vozka vystudoval třísemestrální titul MBA za městské peníze, jeho studium stálo městskou kasu 180 tisíc korun. Podle svých oponentů tak primátor morálně selhal. Nikdo ze sdružení o Vozkových studiích za městské peníze nevěděl. A navíc nikdy dříve město nikomu studia neplatilo,“ říká Petr Žantovský.
V té souvislosti připomíná příběh bývalého ředitele Státního fondu životního prostředí Libora Michálka, jenž se stal svého času symbolem boje proti korupci. „Senátor Libor Michálek, to je jiná káva. On vystudoval za 380 tisíc ze státních peněz a ještě to podle svých slov považuje za efektivní investici. Nic nemorálního na tom nevidí, ostatně podle jeho slov ta částka není nijak závratná. Bylo by dobré se zeptat, kolik lidí v České republice tuto částku najde na své výplatní pásce v souhrnu za dva roky. O této kauze jsme se bavili už koncem března, ale média se jí prakticky nevěnovala,“ poznamenává mediální odborník.
Není papaláš jako papaláš a kapr Michálek si rybník nevypustí
Proto je dnes prý namístě pouze dodat, že není papaláš jako papaláš. „Starosta je odvolatelný, senátor nikoli. Senátor navíc asi jako jediný svou kauzu nevidí jako morální selhání a nemíní z toho vyvodit rozhodnutí odstoupit. Není tedy divu, že se s kladným ohlasem setkávají ty politické hlasy, které chtějí odvolatelnost všech politiků. Jenomže kdo by o takovém zákoně měl hlasovat? Například Libor Michálek. A platí, že kapři si rybník nevypustí,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Stejně tak veřejnoprávní televize určitě necouvne od provozování svého nejnovějšího programu ČT art, když už ho jednou rozjela. „Vždyť to také bylo nadšení, když ho loni v září spouštěla. Ale od té doby mnozí vystřízlivěli. Z ČT art se původně vyklubala exhibiční scéna pro bývalé eskamotéry z ´Katovny´ – například Jana Rejžka – kteří vyplňovali nutný čas pro původní produkci mezi záznamy koncertů popových či operních hvězd,“ podotýká pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
Monopol na diskusní pořady o kultuře má zkušený praktik
Když se tento model ukázal být neúnosným, nahradily jej debaty jiného odborníka na vše, Josefa Chuchmy z Mladé fronty Dnes. „Ten – věrně v Rejžkových stopách – udílí apodiktické rady a pokyny na všechny strany. Inu, je to zkušený praktik. Jak v Lidových novinách ze dne 23. dubna připomněl předseda Syndikátu novinářů Adam Černý, pan Chuchma byl již od roku 1985 členem Svazu československých (socialistických) novinářů. Nu a tento muž má dnes v ČT art monopol na diskusní pořady o kultuře,“ podivuje se mediální odborník.
Ale aby byl spravedlivý, tak hned dodává, že skutečný úpadek nabízí stejný program v pořadu Tečka páteční noci, který má být zřejmě jakousi náhradou za kdysi diskutovaný, avšak jediný magazín o mladé hudbě, Noc s Andělem. „Byl jsem nevěřícím divákem toho dílu, který uváděla jakási osoba jménem Lenny Trčková, o níž se z Wikipedie dozvíme, že se vlastně jmenuje Lenka a kromě bohulibého moderování na ČT art se věnuje například modelingu a také konferování akcí typu Kadeřník roku či Diesel party,“ prozrazuje Petr Žantovský.
Na „uměleckém“ kanálu ČT moderuje dáma stylem nováckého Prásku
„Nuže tato dáma typickým hurá-stylem moderátorek nováckého Prásku prezentovala minulý týden český jazz dvou generací. Jednak laureáty soutěže Mladí ladí jazz, skupinu Ostrich Kvartet, a jednak veterány, již půlstoletí existující kapelu Martina Kratochvíla Jazz Q. Paní či slečna Trčková snad ani nepředstírala, že by jí tato hudba něco říkala. Jméno prvé uvedené kapely nebyla schopna ani říci zpaměti, musela ho číst z papíru, a banality, které jí padaly z úst během pořadu, ani nezaslouží citaci,“ míní mediální odborník.
Je přesvědčen o tom, že kdo má rád bulvár, musel se nudit při jazzové hudbě. „Ale pokud má někdo rád jazz, musel proklít celou ČT art. Nu a v tom je ten problém, že se ´umělecký´ kanál České televize jaksi nedokáže rozhodnout, pro koho vlastně vysílá. A tak se mu nutně stává, že nevysílá pro nikoho. Mimochodem – jakápak je asi sledovanost této stanice? Portál Česká pozice uvádí v prime-time číslo 20 tisíc a asi nebude daleko od pravdy. Tak se zdá, že České televizi se povedl unikát: první televizní samizdat na světě,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
V průměru jen třináct tisíc diváků ČT art by mělo vést k zamyšlení
Z dat ATO - Mediaresearch, která pro ParlamentníListy.cz zpracovala MÉDEA, a.s. ve spolupráci s MÉDEA RESEARCH, k.s., vyplývá, že celodenní podíl této stanice se pohybuje jen kolem 0,3 procenta . Nutno ale připomenout, že se o pásmo dělí s Déčkem a vysílá tak denně jen mezi osmou hodinou večerní a druhou ranní. I tak je ale průměrná sledovanost v dubnu 13 tisíc diváků docela mizivé číslo.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
