Místo toho jsme viděli přehlídku morálního pokrytectví ze strany dosud vládnoucí koalice SPOLU, STAN a sekundujících Pirátů. Poslanci stran, které samy čelily skandálům, se předháněli v proslovech o „hodnotách“ a „demokratických principech“, zatímco ve vlastních řadách nevyřešili Dozimetr, bitcoinovou kauzu, Fialovu kampeličku, odměny za mlčení ani morální trosky po případech typu Feri. Místo sebereflexe přišla teatrální gesta, přednášky o morálce z úst lidí, kteří ji sami ohýbali, kdykoli se to politicky hodilo.

Tímto pokrytectvím se z úvodní schůze stala fraška. Měla být symbolem kontinuity a důstojnosti demokratického systému, ale proměnila se v exhibici zhrzeného Fialova gangu. Ti, kdo nejhlasitěji křičeli proti zvolení Tomia Okamury, nepochopili, že právě jejich vlastní selhání umožnilo vytvoření nové vládní koalice, již bez jejich účasti. Jestli má mít kritika extremismu váhu, nesmí stát na krátké paměti a dvojím metru.