Podle Hospodářských novin bude pravděpodobně Česko v souladu s doporučením Světové zdravotnické organizace používat matematický vzorec: „...podle kterého se nevyplatí nic, co je ve výsledku dražší, než trojnásobek HDP na hlavu,“  píše se v deníku.

Ten současně vysvětluje, že to by v praxi znamenalo, že přístroje nebo léky, které pacientovi přinesou rok kvalitního života za více než 1 092 900 korun, se z veřejných peněz hradit nebudou. HN současně uvádějí, že obdobné limity i v podobné výši mají Kanada, Velká Británie, Německo, Itálie, Francie... Slovensko pak má tento limit ve výši 706 700 korun.

Ačkoliv to zní jednoduše, tak jednoduché to přeci jen není. „Každému pacientovi by se mělo umožnit, aby se na léčbu, která bude dražší než tato hranice, mohl připojistit,“ uvedl pro HN ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny Pavel Horák. Druhou možností, jak by pacient mohl dosáhnout na dražší alternativu léčení, je pak podle deníku HN letos zavedený nadstandard. Kdy pacientovi by byla hrazena levnější, ale účinná péče, a pacient by si doplatil rozdíl mezi ní a léčbou dražší.

Ne každá drahá léčba prý bude luxusem

Horák pro deník současně uvedl, že nový systém by neznamenal, že pacient automaticky nedosáhne na drahou léčbu. „Třeba u biologických léků na roztroušenou sklerózu nikdo nediskutuje, jestli je platit nebo ne. Přínos tam je velký, takže  celkové náklady se do stanoveného limitu určitě vejdou,“ vysvětlil pro HN Horák.

Farmakoekonom Tomáš Doležal, který se na novém systému hodnocení spolu s ministerstvem zdravotnictví podílí, pak v deníku vysvětlil, že balík peněz, s nímž zdravotnictví pracuje, je v podstatě pořád stejný: „Což znamená, že když na něco vydáme moc, jinde nám pak chybí.“