Největší nezaměstnanost je v příhraničním Tachovsku. Tedy v oblasti, která se s tímto problémem dlouhodobě potýká. Aktuálně vzrostla na 10,8 procenta a zdejší úřad práce eviduje pouhých 246 volných míst. To je sice lepší než před dvěma a více lety, nicméně rozhodně se nejedná o uspokojivý stav. Při takto vysoké nezaměstnanosti je nad slunce jasné, že bez práce nejsou jen ti, kteří nechtějí pracovat. Převažují ti, kteří práci skutečně hledají, ale nenacházejí.

Většina odborníků se shodne, že obecným receptem na léčení nezaměstnanosti je ekonomický růst. S tím ovšem v letošním roce příliš počítat nemůžeme. Experti se shodují i na tom, že pracovní síla musí být co nejvíce mobilní. Tedy schopná nejen přesunu z jednoho místa na druhé, ale i mobility ve smyslu funkčnosti, pružné změny povolání. Na Tachovsku sice pořád platí, že řada místních lidí odjíždí za prací do sousedního Německa, ale to rozhodně není dlouhodobé ani koncepční řešení. Navíc tu jen velmi těžko můžeme zavádět americký systém, kde si naloží svých pět švestek do auta a odstěhují se o pět států dál.

Pomoc státu je v tomto případě evidentní a nezbytná. Stát by měl cíleně podporovat méně rozvinuté oblasti. Příkladem je navrácení Tachovska do programu hospodářsky slabých regionů a urychlit tak čerpání finančních prostředků z programů, které k tomu byly vytvořeny. Jde o to, aby pomoc byla co nejrychlejší. Konkrétně zabezpečit například dopravní obslužnost a připravit dosažitelné průmyslové zóny. Pomoci mohou i dotace z Evropského sociálního fondu, z něhož lze přispívat na rekvalifikace a vzdělávací kurzy. Ze statistik navíc vyplývá, že v tom je problém Tachovska. V průměru je zde totiž menší vzdělanost a minimum kvalifikovaných lidí.