Již dnes přece existuje celý systém rozpočtových pravidel. Jejich problém ale je, že když dojde na nejhorší, nikdo se jimi příliš neřídí. Např. výdajové rámce byly v posledních letech v ČR porušovány až o pět procent. A opakovaná porušení maastrichtských kritérií zůstávají také bez sankcí.

Letos v květnu Brusel projednal svůj přístup k rozpočtovým informacím členských zemí EU. Evropská komise může nyní posuzovat návrhy jejich rozpočtů ještě před projednáním v národních parlamentech. EU může rozpočtové politiky pouze koordinovat, ale jednotlivé země mohou projednat vlastní pravidla pro rozpočtovou kázeň. Kvalitní veřejné finance nelze nařídit, jakákoliv pravidla mohou mít jen pomocnou úlohu. Tím, že nastaví určité mantinely rozpočtovému rozhazování.

ODS už v roce 2003 navrhovala natvrdo uzákonit rozpočtovou vyrovnanost. Ale rozpočtová politika musí být také utvářena ve vztahu k výkonu ekonomiky. Někteří ekonomové jsou dokonce za to, rozpočtový deficit používat k utlumení ekonomického cyklu. Vládní výdaje stimulují poptávku a nabídka veřejných půjček může stimulovat i růst soukromých úspor. Svoboda vytvářet čas od času deficit je tedy v této souvislosti ekonomicky užitečná.