Při hlasování o důvěře Fischerovy vlády jsem upozornil na rozdíl mezi slovy »důvěra« a »důvěryhodnost«. Ten, kdo totiž dostal důvěru, ať pro tu či onu funkci, nemusí ještě být důvěryhodný. Tak je to i dnes s volbami do Poslanecké sněmovny.

Důvěru, alespoň podle kandidátek některých politických stran, mohou dostat lidé, o jejichž důvěryhodnosti lze oprávněně pochybovat, ať již jde například o I. Langera či P. Béma z ODS, M. Kalouska z TOP 09, R. Johna z Věcí veřejných či třeba F. Dohnala, předsedu NKÚ.