Evropský soud pro lidská práva vyhověl řadě stížností na vleklá soudní řízení. Rozsudky naznačují, co lze považovat za omluvitelné průtahy se zohledněním významu řízení pro dotčené a náročnosti dokazování. Nejvíce dotčeným přiznává peněžní zadostiučinění na úkor porušivšího členského státu Rady Evropy. Většina rozsudků se ovšem týká civilních sporů. Žádný rozsudek týkající se vleklých  trestních řízení nežádal zrušení uloženého trestu.

Amnestií zastavená vleklá stíhání závažné hospodářské kriminality „bílých límečků“  využívající obhajob špičkových advokátů často umně zpomalujících řízení by bezpochyby přinesla odsouzení jen části stíhaných. Jen by se pak obracela na štrasburský tribunál a pouhému zlomku by se dostalo řádově tisíců a desetitisíců eur, nikoli ale osvobození. Rozsudky, kdy by se České republice průtahy nepodařilo vysvětlit, by přicházely pozvolna mezi stovkami jiných dopadajících více či méně na všechny státy vázané Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Sám Evropský soud pro lidská práva projednává desetitisíce stížnosti ze sedmačtyřiceti členských států Rady Evropy běžně deset let, je příslovečnou „kovářovou kobylou, která chodí bosa“. Nějaké  evropské ostudy bychom se tak nemuseli obávat. Evropou ostatně hýbou jiné události.  

Nejen česká veřejnost, ale také zahraniční pozorovatelé České republiky pociťují za jeden z nejpalčivějších problémů naší země hospodářskou kriminalitu a korupci. Způsobují nám škody jdoucí do desítek miliard ročně. Žebříčky vnímání korupce a vymahatelnosti práva nás dlouhodobě nehodnotí příznivě. Hromadné zastavení stíhání podlomilo úsilí policie, státních zastupitelství a soudů, které po letech ochromení postupně nabraly dech.