Rakušan (STAN): Vláda, která neslyší. Ani Sněmovnu, ani lidi na ulici

Děkuju za slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vždycky na začátek už avizuji, jak ten proslov bude dlouhý, nestraším, nebude příliš dlouhý, vejdu se určitě do 20 minut.

Teď jsme v minulém týdnu byli svědky toho, že vláda České republiky vyhodnocovala své dosavadní působení... (Hluk v sále, řečník vyčkává.)

Stejně jako vláda vyhodnocovala sama svoji práci, tak my jsme její práci ve velkých uvozovkách vyhodnocovali taky. Za prvé máme pocit, že vláda občas zapomíná na to, že je, nebo by měla být zodpovědná Poslanecké sněmovně. Vždycky, když se tady o těch největších tématech pokoušíme zahájit diskusi, ať už to byl útok na veřejnoprávní média, ať už to jsou záležitosti výdajů na obranu, ať jsou to záležitosti, které se týkaly bezprecedentní změny rozpočtových pravidel, tak odpovědí je nám vždycky mlčení. Dokonce ani u těch nejdůležitějších tisků, třeba změna služebního zákona, nám nebývá odpovězeno ani na ty základní otázky, které klademe.

Vláda Andreje Babiše už tady vládne více než půl roku a co nám za tu dobu ukázala? Společný jmenovatel je slovo nezodpovědnost, a to ve všech směrech, ve kterých můžeme tomuto slovu rozumět.

První nezodpovědnost je ta, kterou se budeme podrobně zabývat dnes, a to je nezodpovědnost rozpočtová. Tahle koalice šla do voleb s jasnými sliby. Hnutí ANO slibovalo nastartování hospodářského růstu. Voliči se měli těšit v průběhu času na vyrovnané a do budoucna jistě i přebytkové rozpočty. Budou se snižovat daně. To byl další slib, který jsme slyšeli. Motoristé, ti nám dokonce slíbili vyrovnaný státní rozpočet do čtyř let. Budou dohlížet na to, aby Andrej Babiš neutrácel, aby tenhle stát nebyl dále zadlužován. Kdepak ten loňský sníh je! Kdepak jsou tyhle sliby!

Určitě na papíře vypadaly krásně, vypadaly hezky i v televizních debatách. Ale kdo vzal už tenkrát rozum do hrsti, tak musel vidět, slyšet, cítit a zamyslet se, že dohromady tyhle sliby opravdu žádný smysl nedávají.

A tyhle sliby teď, v téhle chvíli už by asi po tom půlroce měly být promítány do praxe. Tak se pojďme podívat, jak to tedy vypadá s tím naším hospodařením.

Vláda nastoupila bez schváleného rozpočtu, měli jsme tady provizorium, a to deficit opticky zlepšovalo v tom prvním kvartále. Ale pak, jakmile provizorium skončilo, tak přišel ten pravý účet, fakta. Schodek státního rozpočtu k 30. 6. 2026 činí 183,6 miliardy korun. Meziročně je to výsledek o 31,2 miliardy horší. Je to čtvrtý nejvyšší červnový schodek od vzniku České republiky. Výdaje meziročně rostou o 6,2 procenta, příjmy jen o 4 procenta.

Vracím se k těm slibům. Už vidíte, že to nevychází? Už vidíte, že tohle opravdu není cesta k vyrovnaným a rozhodně ne přebytkovým rozpočtům? Už vidíte, že nikdo nikoho nehlídá a že se tady vláda, co se rozpočtu týče, absolutně utrhla ze řetězu? Ale o tom budeme mluvit, na to máme celé odpoledne.

Já bych byl jenom moc rád, kdyby už se vláda nesnažila lidem namluvit, že teď, když ten dluh prohloubí, lidem bude líp. Já doufám, že na to už nikdo neskočí a že každý ví, že tohle je bohapustá lež.

Druhá nezodpovědnost je stejně vážná. Ta se týká útoků na samotné pilíře demokracie, útoků na veřejnoprávní média. My jsme svolali dvě schůzky k veřejnoprávním médiím, k mediálnímu zákonu. Pozvali jsme zástupce veřejnoprávních médií všech parlamentních stran. Pozvali jsme samozřejmě i koaliční poslance. Na tu první schůzku jeden přišel, na tu druhou už nepřišel vůbec nikdo, nikdo se neomluvil. Jedna koaliční senátorka na sociální síťi X napsala, proč je vlastně někam zvána. No, proto, že o tom zákonu také bude rozhodovat. To je vzkaz pro vás, paní senátorko. Protože tenhle zákon se dotkne každého v téhle zemi, včetně těch lidí, kteří vás svými hlasy poslali do Senátu.

A protože se tak v demokracii pracuje, protože se o věcech diskutuje na parlamentní půdě, k tomu Parlament je. Znovu, vracím se k vašemu stylu komunikace, tohle vy neumíte, tohle vy neznáte. Vy nejste zvyklí na to, že byste měli v Parlamentu na otázky odpovídat a jako byste zapomněli na to, že jste odpovědni Poslanecké sněmovně, která vám dává důvěru a může vám případně vyslovit i nedůvěru.

Veřejnoprávní média jsou veřejná, ona totiž patří všem. Proto debata, která byla vedena i se zástupci těchto médií, protože jsme vás dlouhodobě vyzývali, ať se o tom tématu bavíme tady na plénu, ministr Klempíř nechodil na interpelace, ten bod jste nikdy neotevřeli. Proto, paní senátorko a všichni ostatní, vás zveme na debatu, která byla věcná a konečně jste mohli argumentovat, proč tuhle změnu děláte. To je to základní, co jste nám neřekli. Neřekli jste nám to nikdy, děláte ji jenom proto, a to říct nemůžete, abyste měli veřejnoprávní média na svém rozpočtovém vodítku.

A mimochodem, když už jsme u té komunikace vlády, tak já bych se zastavil ještě u dvou až třech věcí. Měl jsem tady ústní interpelaci na pana vicepremiéra Macinku, on byl řádně omluven. Stává se, že těch omluv je hodně, toho už jsme si všimli, akceptuji, asi byl někde v zahraničí. Dle jednacího řádu odpoví člen vlády, pokud není přítomen, na ústní interpelaci do 30 dnů od jejího podání. Lhůta uplynula minulý týden. Myslíte si, že něco z Ministerstva zahraničních věcí, co by pan ministr podepsal, nepředpokládám, že by se tím sám zabýval, přišlo? Samozřejmě, že ne. Ta lhůta je stanovena jednacím řádem Poslanecké sněmovny. Ještě jednou, vláda je zodpovědná Poslanecké sněmovně.

I ministři by se měli řídit jednacím řádem Poslanecké sněmovny. My jsme samozřejmě zkontaktovali i Ministerstvo zahraničních věcí. Může se stát, že občas někde něco zapadne, byť jsem se jako ministr snažil, aby tyhle lhůty v úctě k Poslanecké sněmovně nebyly porušovány nikdy. Nová doba. Ministerstvo zahraničních věcí nám řeklo, no, tak se to nestihlo, no. No, asi jsme hrozný, no. Co se s tím dá dělat? Tohle je váš způsob vládnutí? Takhle vy se stavíte k Poslanecké sněmovně? Zjišťoval jsem si mezi našimi poslankyněmi a poslanci, že rozhodně nejsem jediný, na koho se ministři vykašlali a žádnou odpověď mu nepošlou. I kdyby měla být formální, i kdyby ji ten ministr ani nečetl, tak prostě dodržovat jednací řád, to by mělo být součástí i vaší vládní kultury. Ale ta kultura je prostě nulová.

Tutláte vše, tutláte všechno, co se týká České televize, co se týká Českého rozhlasu. A přitom ten zájem veřejnosti je zřejmý. Pískají na vaše ministry ve Strážnici. Ten jeden tam jel kvůli tomu, aby si zaprovokoval. Dopadl ještě stejně, potom asi dostal trochu kartáč na vládě. Záběry z Karlovarského festivalu, virální video. Jedny ruce netleskají, Helena Třeštíková varuje před politickými tlaky na média. Ten celý sál jí tleská. Celý sál kromě paní ministryně financí. Tohle nejsou náhody, to je nějaký vzkaz a ten vzkaz vám nedáváme tady. Ten vzkaz vám dávají lidé v téhle zemi a dávají vám ho docela jasný, ale vám je to jedno. Vy neslyšíte, neposloucháte, nekomunikujete, tutláte.

A potom bych se zastavil u třetího bodu, který je dnes z rána aktuální. Tisková konference před odletem do Ankary zástupců naší vlády, o hodinu později tisková konference prezidenta republiky a jeho týmu. Dva jiné světy. Na první pan ministr Macinka se vysmívá panu prezidentovi, že si snad udělá hodně fotek, a vůbec si neuvědomuje, že do téhle trapné situace ne sebe, on je zvyklý na to, že se ztrapňuje všude, kam přijde, ale naši zemi, Českou republiku postavil on touhle extrémní formou kohabitace, kterou tady předvádí výsměchem prezidentovi. A asi by měl počkat na fakta. A znovu, kdyby tady byla standardní komunikace a byl by schopen ministr zahraničních věcí mluvit dopředu s prezidentem republiky, domluvit se, tak by se nemusel po příletu do Ankary dozvědět, že samozřejmě prezident republiky má zajištěn důstojný program, že prezident republiky má svá pozvání a že ten, kdo vypadal jako směšný tajtrlík na té tiskové konferenci, protože nezná fakta, protože nemluví s Kanceláří prezidenta republiky, je zase pan vicepremiér Macinka.

Takže tady mluvil ten kabaret minulosti, to byla tisková konference vlády, a potom mluvil státník. Já jsem zvědavý, jak to v té Ankaře bude vypadat. Jenom doufám, že tahle malost bude vyjádřena skutečně jenom někde na okraji a že alespoň tam dokážete, že i když se tady chováte tak malicherně a dětinsky, že aspoň tam dokážete chápat, že reprezentujete společně naši zemi. A nikdo není zvědavý na vaše spory. Nikdo není zvědavý na pomstu za nejmenování pana Filipa Turka ministrem, kterou jste přenesli absolutně ostudně a nezodpovědně na mezinárodní úroveň.

Ale ta další nezodpovědnost, a navazuji přímo, je bezpečnostní. Vy jste zaplevelili debatu před odjezdem na summit NATO trapným hádáním se s Pražským hradem, dětinskostí a malostí, ale už jste do veřejné debaty nepustili debatu o samotném obsahu vašeho mandátu. Co tam budete prosazovat? Jakým způsobem budete prosazovat zájmy Česka? Jakým způsobem budete ukazovat, že nejsme a nebudeme černým pasažérem a že jsme zemí, která chce plnit svoje závazky. S jakým příslibem tam jedete? Budete schopni ho prosadit? Budete schopni ho obhájit před našimi spojenci? Budete schopni vysvětlit postoj Česka, který neumíte vysvětlit ani doma, kdy těsně před summitem říká něco jiného ministr obrany a premiér? Kdy sami nejste schopni říct, jestli v letošním roce závazek budete plnit, nebo nebudete plnit? Tohle přece dlužíte do té veřejné debaty. Tohle dlužíte Poslanecké sněmovně. Tuhle debatu jste měli otevřít. Ne! Za kouřovou clonou vašich malicherných, dětinských hádek s prezidentem republiky zaniká ta podstata: jakým způsobem budete hájit naše zájmy člena Severoatlantické aliance na nejdůležitější události tohoto roku, která se k bezpečnostní politice naší země vztahuje.

A ta vaše bezpečnostní nezodpovědnost, kromě té rozpočtové a komunikační, pokračuje. Ruské zpravodajské sítě po kauze Vrbětice kompenzují omezení svého zastoupení v Praze tím, že využívají diplomaty akreditované v okolních zemích. Ti mohou volně vstupovat na české území přes hranice schengenského prostoru. Mohou se tady pohybovat, nikdo je nekontroluje, neeviduje. Mohou tady vytvářet nové sítě pro své budoucí operace, mohou tady oslovovat v rámci své práce často jednoduše špionské pod diplomatickým krytím své potenciální kontakty. Sankční balíček Evropské unie, na jehož vyjednání se podílel premiér Fiala, ministr Lipavský a podílel jsem se na něm na úrovni vnitřní bezpečnosti i já, výslovně umožňuje členským státům Evropské unie zavést schvalovací nebo oznamovací režim pro pohyb ruských diplomatů.

My jsme podali náš pozměňovací návrh k tisku 213, který tuto mezeru definitivně zavírá. A tady se dostáváme zpátky obloukem k té komunikaci. Právě tohle byla moje interpelace na pana vicepremiéra Macinku. Jednoduchý dotaz: Podpoříte tenhle pozměňovací návrh, když jsme tu práci odvedli za vás? Přihlásíte se ke slovům vašeho premiéra, který někdy v lednu, v únoru či v březnu říkal, že i s tímto instrumentem vláda počítá? Vláda mohla přijít s vlastním návrhem, nepřišla. Dobrá. Tak pojďte podpořit náš pozměňovací návrh a potom ukážete, že vám tohle téma není jedno. Potom, cituji pana premiéra, my to uděláme, abychom ukázali, že nejsme proruští. No, měli byste to udělat kvůli tomu, aby tahle země nebyla pod vlivem ruských špionážních zpravodajských operací. To je ten důvod. Vy ty hluboké důvody něco udělat pro tuhle zemi úplně ve své genetické výbavě nemáte, no, tak potom říkám, udělejte to aspoň proto, abyste ukázali, že nejste proruští, protože pokud to neuděláte, tak tím říkáte, že tedy asi proruští nakonec budete. Ten instrument je velmi jednoduchý.

To jsou tři příklady, kdy vláda ukázala jakým způsobem je nezodpovědná. Ale ten závěr je jeden. Vláda, která slibovala snižovat deficit, prohlubuje schodek. Vláda, která tvrdí, že změnou financování veřejnoprávních médií pomáhá občanům, jim reálně bere nástroj kontroly. Vláda, která slibovala bezpečnou zemi, bezpečnostní odpovědnost, nechává v naší bezpečnostní politice nesmyslné mezery, které lze jednoduše opravit, a ještě k tomu není schopna plnit ani naše závazky vůči spojencům v Severoatlantické alianci. A do toho všeho se usmívá, vyvolává spory s prezidentem republiky, napadá Ústavní soud, hovoří dokonce o puči v téhle zemi, nedodržuje zákony. Tohle je přece reálný stav půlročního vládnutí vlády Andreje Babiše.

Stát prostě není Monopoly. Znáte asi tu hru. Nakupují se ulice, staví se hotely, sbíráte nájemné. A když vám ty prachy dojdou, tak si je půjčíte od banky. A když se vám nedaří, tak prodáte nějakou parcelu. A celá ta hra je naštěstí jenom hra. Jsou to ty žetony na desce, papírové peníze, karty náhody, políčko, kde je napsáno pokladna. Když se náhodou nezadaří a vy zbankrotujete, tak sbalíte tu desku, složíte ji, schováte do krabice a jde se spát. Jenomže tohle není Monopoly. Tohle je Česká republika. Tady nehrajete se žetony, tady nehrajete ani s žádnou falešnou papírovou měnou, tady hrajete s budoucností konkrétních lidí a vy riskujete. Vy riskujete v rámci rozpočtové odpovědnosti, vy riskujete v rámci naší bezpečnostní politiky. Za tím vším jsou konkrétní důchody. Důchody nejenom důchodců, kteří jsou teď v seniorském věku, ale těch, kteří přijdou po nás v těch dalších generacích. Jsou v tom hypotéky. Mimochodem, kde je pokles těch úrokových sazeb? Vaše naštvání na Českou národní banku? No, co má Česká národní banka dělat, když vidí vaši fiskální politiku? Ona bude zodpovědná za ty problémy, které tady jsou.

A když se na konci toho volebního období ta deska slouží, tak bohužel potom zůstane už jenom prázdná krabice. A za ten dluh, který vy teď tady nasekáváte, ponesou odpovědnost další generace, lidé, kteří u toho stolu, u té herní desky teď vůbec nesedí. Tohle je vaše politika. A my tady budeme a budeme to připomínat stále a budeme se pokoušet navrhovat právě takové body k projednání, které na tuhle vaší nezodpovědnost a hazard s touhle zemí budou upozorňovat. Ano, užívejte si vládních speciálů, užívejte si toho, že teď vládnete, užívejte si té své arogance palácové vlády, kterou předvádíte.

Obrovsky arogantní vláda, která tady nebyla, jak se chová k médiím, nejenom k těm veřejnoprávním, jak odpovídá novinářům, respektive neodpovídá, jak se chová k prezidentovi, jak se chová k Poslanecké sněmovně, jak se chová k lidem, kterým říká: nezbláznili jste se, že tady na nás náhodou zapískáte? Ne, ti lidé vyjadřují svůj názor. Vy byste byli rádi, kdyby ho vyjádřili jenom jednou za čtyři roky u voleb. Ale ani tohle se vám nemusí vyplatit, protože ta společenská atmosféra, jak sami vidíte, podle toho, jak na vás lidé reagují, jak sami vidíte, za rekordní pokles podpory vaší vlády na 29 procent za poslední tři, čtyři měsíce. Asi byste měli tu zpětnou vazbu také brát vážně, když už ne od nás tady ve Sněmovně, protože tu debatu nepřipouštíte, tak od lidí, kteří vám to vzkazují všude, kde vás potkají, celkem jasně.

Proto navrhuji, pane předsedající, dva body a předám vám je vytištěné, nemusíte si nic psát. První z nich je jako první bod dnešního jednání Nezodpovědná zpráva věcí veřejných a druhý bod si dovoluji zařadit bod s názvem Tristní komunikace vlády Andreje Babiše a jeho ministrů. Děkuji. (Potlesk opozičních poslanců.)