Životopis Havla je velmi bohatý. Týden připomíná, že jeho příbuzní původně pocházeli z chudých poměrů a to přestože jeden prapředek byl předválečným vyslancem v Budapešti, ministrem prvorepublikové vlády, či šéfem zahraničního obchodu Baťova koncernu.

„Ač je Havlovi zapovězeno vzdělání (na VŠ se hlásí nepřetržitě v letech 1955 až 1960), neutrpí tím jeho vztah ke vzdělání. Univerzitou jsou mu třeba návštěvy u básníků Vladimíra Holana, či Jaroslava Seiferta...Po Stalinově smrti  a nástupu první sovětské perestrojky jako literární debutant časopisu Květen rebeluje na konferenci mladých autorů v Dobříši....Konec padesátých let stráví Havel u ženistů v Českých Budějovicích, a jako jeden z mála literátů si může na prahu zlatých šedesátých let říci, že si s režimem nijak nezadal. Na rozdíl třeba od Pavla Kohouta, nebo Milana Kundery," píše o Havlově životě Týden.

Hlas zvedá až po pražském jaru 1968

Popisuje také dobu, kdy byl kulisákem a bohémem. „Hned po srpnové okupaci Havel prorokuje, že česká povaha brzy umožní restauraci totality. Nemýlí se. Proti nastupující normalizaci pak zvedá hlas," píše o kus dál týdeník.