„Ač je Havlovi zapovězeno vzdělání (na VŠ se hlásí nepřetržitě v letech 1955 až 1960), neutrpí tím jeho vztah ke vzdělání. Univerzitou jsou mu třeba návštěvy u básníků Vladimíra Holana, či Jaroslava Seiferta...Po Stalinově smrti a nástupu první sovětské perestrojky jako literární debutant časopisu Květen rebeluje na konferenci mladých autorů v Dobříši....Konec padesátých let stráví Havel u ženistů v Českých Budějovicích, a jako jeden z mála literátů si může na prahu zlatých šedesátých let říci, že si s režimem nijak nezadal. Na rozdíl třeba od Pavla Kohouta, nebo Milana Kundery," píše o Havlově životě Týden.
Hlas zvedá až po pražském jaru 1968
Popisuje také dobu, kdy byl kulisákem a bohémem. „Hned po srpnové okupaci Havel prorokuje, že česká povaha brzy umožní restauraci totality. Nemýlí se. Proti nastupující normalizaci pak zvedá hlas," píše o kus dál týdeník.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLbox PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku



