Hus byl kacíř, ale upálení bylo kruté, říká katolík a klausovec

Podle Bahníka je třeba se Husovou osobností zabývat bez jednostranných oslavných či zatracujících hodnocení. Jeho „případ“ i dnes stále vyvolává vášně, často zcela iracionální.

Hus objektivně kacířem byl

Byl Jan Hus kacíř? „Z katolického pohledu Jan Hus skutečně v řadě bodů své nauky heretikem byl. To ale mnozí z jeho kostnických soudců také, byla mezi nimi totiž silně rozšířena nauka o nadřazenosti koncilů nad papeži, takzvaný konciliarismus, která je z katolického pohledu bludná a dočkala se odsouzení,“ říká Bahník.

Doba, kdy Jan Hus žil a působil, byla podle Bahníka značně složitá a Církev prožívala jednu ze svých nejhlubších krizí v důsledku takzvaného papežského schizmatu. Tedy situace, kdy byli nezávisle na sobě zvoleni na papežský trůn dva, posléze dokonce tři papeži. To vážně zpochybňovalo autoritu papežského úřadu a zároveň vedlo k novému promýšlení některých teologických problémů.

„Současně na evropských universitách vrcholil filosofický spor známý jako spor o univerzálie, ve kterém se Hus angažoval jako stoupenec platonského ´realismu´. To ovlivňovalo i Husovy teologické názory, z nichž některé nelze ani dnes považovat za slučitelné s katolickou naukou a Hus v tomto smyslu kacířem byl,“ dodal Bahník.

Nebezpečí Husovy nauky

Heretikem byl podle Bahníka Hus například ve svém pohledu na Církev, kterou chápal jako společenství vyvolených.

„Jen těmto vyvoleným svatým byl ochoten přiznat označení Církev, lidé mravně pokleslí, byť by byli nositeli vysokých církevních úřadů, nebyli podle něho součástí Církve. Ale součástí Církve by v jeho pojetí nebyli ani ti prostí věřící, kteří tu a tam hřeší. A kdo z nás někdy nezhřešil? Kdo jsi bez viny, hoď kamenem. Čili, ideál nebeské Církve vítězné přenášel Hus na zem a vyvozoval z tohoto kroku závěry, které by měly velmi problematické praktické konsekvence. Přitom známe ale podobenství Ježíše o pšenici i koukolu, kdy rostou vedle sebe a kdy bude koukol spálen až při Soudném dnu. Hus sám se přitom samozřejmě za kacíře nepovažoval a v řadě jiných otázek, například v nauce o podstatě mše svaté setrvával na půdě katolické víry,“ upozorňuje historik Bahník.

Mezi nejnebezpečnější části Husovy nauky podle Bahníka Husova nauka o předurčenosti, kterou převzal od anglického filosofa Johna Wyclifa. Podle ní by nositel autority, duchovní i světské, který nežije mravně, ztrácel oprávnění k výkonu svého úřadu a jím učiněné úkony by pozbývaly platnost.

Další originální názory Jinýma očima: Politika a společnost JINÝMA OČIMA

„Tak například křest udělený nemravným knězem by nebyl platným křtem. K jakým zmatkům ve společnosti by akceptace takové nauky vedla je jasné. Představme si to třeba dnes, že by politik, na kterého se provalí nějaký hříšek, ztrácel právo na výkon úřadu a lidé by byli zbaveni poslušnosti vůči němu. Například prezident státu by při případné manželské nevěře, která je těžkým hříchem, v Husově pohledu nemohl dál být vrchním velitelem ozbrojených sil, ani kdybychom se zčista jasna ocitli ve válce. A modernistický páter by při svých teologických názorech jistě nemohl platně sloužit mši. A při Husově požadavku na veřejné trestání těžkých hříchů by si zase bulvár mohl smlsnout na některých našich expremiérech kvůli jejich milenkám a rozvodům,“ usmívá se Bahník.

Hus nebyl odsouzen kvůli oprávněné kritice zlořádů

Podle Bahníka určitě nebyla příčinou Husova odsouzení kritika dobových zlořádů. Ta zaznívala v Husových časech z různých stran a patřila spíše k běžnému koloritu tehdejšího církevního a veřejného života.

„Lze tu připomenout řadu známých Husových předchůdců i současníků, Milíče z Kroměříže a jeho žáky, vzdělaného laika Tomáše Štítného ze Štítné, okruh jihočeských reformních duchovních kolem augustiniánských kanovníků v Třeboni a jiné. Ostatně i sám koncil v Kostnici si za jeden ze svých cílů vytkl reformu církve, jež by odstranila různé negativní jevy. Husova veřejná kritika se jistě mohla dotknout konkrétních jednotlivců, ale příčinou jeho odsouzení nebyla,“ vysvětluje historik Bahník.

„Před soudce Husa dostaly heretické myšlenky v jeho dílech, a on sám to věděl, proto také usiloval o to, aby některá z nich vůbec nepřišla do rukou koncilních otců, například spis Contra occultum adversarium. Řekl, že možná ani toto nebyla hlavní příčina. Za nejpodstatnějšího činitele v případě Husova odsouzení totiž považuji prvek církevně-politický. Koncil potřeboval při řešení problémů které si předsevzal, demonstrovat svou autoritu, proto žádal od Husa úplné odvolání. Hus zase něco takového chápal jako zradu sebe sama a odmítl,“ myslí si Bahník.

Hus se považoval za katolíka. Upálení bylo kruté

Bahník upozorňuje na to, že ačkoli se k Husovi se hlásí protestantské náboženské společnosti, Hus byl katolickým knězem a za katolíka se nikdy nepřestal považovat a v řadě věcí stál pevně na katolické půdě, například už ve svém chápání kněžství či v nauce o Panně Marii a úctě k ní.

Bahník říká, že krutost Husovy popravy formou upálení nelze hájit. „Jistě je třeba ho hodnotit z pohledu dobového, jak mnozí historikové připomínají. Byla-li běžná poprava chápána jako oprávněný trest pro vrahy, tedy ty, kteří ohrožují těla svých obětí, pak těm, kteří ohrožují duše náleží trest ještě tvrdší. Tak tomu asi lidé středověku skutečně rozuměli a Hus sám nikde proti upalování kacířů nevystupoval. Naopak, žádá-li veřejné trestání hříchů, volá vlastně ještě po zpřísnění dobové trestní praxe. Na druhou stranu ve starší církevní tradici existovala krásná zásada: odsuzuj blud, měj slitování s bloudícím! A až do 13. století také nebylo zvykem kacíře trestat. Bohužel uvedený přístup se tehdy změnil a konec středověku je poznamenán krutými inkvizičními tribunály,“ upozorňuje historik.

Bezúhonný mravní život a láska k národu

Hlavní Husovy klady spatřuje Bahník zejména v Husově zcela bezúhonném mravním životě. Dále v jeho zaujetí pro duchovní hodnoty a v neposlední řadě v jeho srdečném vztahu k národu.

Hus se zasloužil také zasloužil o rozhodnutí krále Václava IV. upřednostnit domácí učitele a studenty na universitě před cizinci. Toto rozhodnutí se vtělilo do známého Dekretu kutnohorského. Ten byl ovšem podle Bahníka dvousečný: „Na jedné straně sice umožnil českým akademikům ovládnout universitu, na druhé straně však vyvolal uražený odchod řady cizích pedagogů, často významných kapacit, a ochuzení university o tyto mozky. Na druhé straně, situace, kdy cizí učitelé trvale na universitních jednáních vystupovali jednotně proti učitelům českým, byla neudržitelná a k zásahu dojít muselo“.

Jak je to vlastně s těmi odpustky?

Hus vystupoval proti prodeji odpustků. Podle Bahníka ale veřejnost přesně neví, co ty „odpustky“ opravdu jsou. „Když jsem na základní škole poprvé slyšel v souvislosti s Husem o odpustcích, nevěděl jsem, co si mám představit a soudružka učitelka nám věc nijak blíže neobjasnila. Myslel jsem si tedy, že snad šlo o prodej nějakých lístečků či žetonů potvrzujících odpuštění hříchů. To bylo samosebou odpuzující a hned bylo zřejmé, že Hus jednal ve svém odporu proti nim správně. Méně jasné už bylo, proč by dospělí věřící lidé měli o něco takového stát, ale promýšlet to více nebyl čas,“ vzpomíná Bahník.

Katolík Bahník upozorňuje, že odpustky samozřejmě nejsou ničím hmotným, ani nezajistí nikomu odpuštění hříchů. To se podle katolické víry děje při zpovědi, za níž se pochopitelně nic nikomu neplatí.

„Po odpuštění hříchů ovšem mohou ještě trvat důsledky zlých činů, které člověk spáchal, a mohou negativně ovlivňovat jeho další život. Třeba závislost na alkoholu u někoho, kdo se už rozhodl s pitím přestat. Církev proto doporučuje doplnit zpověď dobrými a zbožnými skutky, jež od člověka mohou odvrátit důsledky minulých činů. Některé z takových činů konkrétně vyjmenovává a uvádí, že k takovému odpuštění „důsledků“ vedou. Tomu se říká odpustky. Nebylo tedy nikdy možné koupit si odpuštění hříchů. Ovšem, v Husově době došlo k tomu, že papež, který zrovna potřeboval prostředky na jeden z dobových válečných konfliktů, vyhlásil, že je možné, nahradit při získávání odpustků dobré skutky příspěvkem do papežské pokladny. To se bohužel v praxi velmi přiblížilo jakémusi obchodu s odpustky a Hus to právem kritizoval,“ říká Bahník.

Světla a stíny husitství

Pokud jde o husitské hnutí, které se k odkazu Jana Husa hlásilo, není podle Bahníka jednotným historickým fenoménem a je třeba diferencovat mezi jeho různými proudy.

„Co považuji za historické neštěstí je, že vypustilo do českého prostředí ducha pseudomesiášství, chaosu a destrukce v podobě sil husitské levice. To vedlo nejen k dvaceti letům válek a hlubokému kulturnímu propadu, zvláště ve srovnání s dobou požehnané vlády katolického vladaře Karla IV., ale bohužel i k tomu, že se tyto síly jaksi zabydlely v části naší národní mentality a čas od času o sobě dávají vědět. Za klad husitského období pak myslím lze považovat obecné rozšíření zájmu o veřejné dění a duchovní otázky, jakož i definitivní proniknutí národního jazyka do veřejné a politické sféry. Právě od husitských časů je běžným jevem, že jsou různé úřední listiny psány v českém jazyce,“ hodnotí husity Bahník.

Byl by Hus zhrozen z husitské revoluce? „Husitské války byly jednou z prvních občanských válek v Evropě a občanskou válku považuji za mimořádné zlo. Uvnitř husitismu se jak známo vytvořila celá řada různých směrů, pravice representovaná universitními vzdělanci, šlechtou a pražskými husity, střed zastoupený většinou českých měst a levice, představovaná tábority, adamity a dalšími radikály. Ani sám Žižka, kterého lze těžko podezřívat z kompromisnictví, nedokázal s těmi levicovými radikály vyjít a vedení táboritů se vzdal. Války ukončila známá bitva u Lipan. Často bývá označována za tragédii. Tou skutečně byla, nikoli však proto, že tam byla poražena levicová frakce husitů, bez toho by zničená země nemohla najít potřebný mír, ale proto, že tam, jak připomíná nápis na lipanské mohyle, bojovali navzájem proti sobě příslušníci téhož národa. Myslím, že Hus by z něčeho takového zhrozen byl,“ odpovídá Bahník.

Bude opět Hus hledět na tvář Panny Marie, kterou hluboce ctil?

Bahník se vyjádřil i k otázce navrácení Mariánského sloupu vedle pomníku Jana Husa na Staroměstském náměstí.

„Husův pomník vedle Mariánského sloupu skutečně stál. Teprve rozzuřený dav v čele s anarchistou Sauerem v listopadu 1918 sloup barbarsky zničil v krátkozraké snaze jaksi přepsat naše dějiny. To je onen duch chaosu, destrukce a pseudomesiášství, o němž jsem se už zmínil výše. Vyskytuje se v mnoha podobách a v moderních časech nám způsobil velká trápení. Předválečnou republiku například vychyloval příliš vlevo, což mělo své nešťastné dopady na kulturu národa i zahraniční politiku státu a v posledku vedlo k tomu, že jsme ve chvíli mnichovské zkoušky stáli proti nepříteli sami. V naší polistopadové éře se projevuje jednak masochistickou ochotou obětovat národ pro jakési vyšší dobro, což je prezentováno větami typu: „my Češi si neumíme vládnout“, a obviňováním sebe sama, mimo jiné i z „husitismu“, jednak zálibou soudobé inteligence v dekadentním životním stylu, a jednak, na skutečně politické rovině, snahami o nahrazení demokracie vládou elitních NGO. Naštěstí se vždy v našich dějinách objevili nějací ti kališničtí hejtmani od Lipan, kteří v době totálního rozkladu dokázali otevřít cesty ke smíru všech sil v národě, které si uchovali zbytky zdravého rozumu a touhu po obyčejném spořádaném životě,“ vyjádřil naději po národním sjednocení vlastenec Bahník.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.