Nadstandard byl poprvé zmiňován v souvislosti s reformou ve zdravotnictví. Běžná péče měla zůstat na obvyklé úrovni a ten, kdo bude chtít víc, si prostě připlatí. Nikdo prý nebude poškozen, jen si někteří o něco přilepší. První pochyby se objevily, když se začalo spekulovat o amalgámových plombách jako o nadstandardu. Co jiného by už mělo zůstat obyčejným standardem?

„Potom přišel nadstandard ohledně výše důchodu. U hodně vysokého soudu uspěl stěžovatel, který mínil, že zásluha v podobě vysokých příjmů má být uznána doživotně skrze zvýšenou penzi. Ti, kteří vydělávali méně, tak složí hold svým úspěšnějším vrstevníkům. Nově přiznávané důchody mezi nimi nadstandardně rozevírají nůžky,“ upozorňuje sociolog Jan Keller v komentáři pro deník Právo.

Nadstandard ve školství i při nezaměstnanosti

A pokračuje to dál. Schválená sociální reforma umožňuje, aby šli nezaměstnaní po dvou měsících na veřejné práce, například hrabat listí. „Nadstandardem se zde stává obyčejné právo vybrat si to, co jsem si pro případ nezaměstnanosti v podobě pojistného odložil v době, kdy jsem ještě práci měl,“ podivuje se Keller.