Klaus upozornil na to, že zemím, které byly ochotny vzdát se své vlastní měny, byl tento projekt prezentován jako nezpochybnitelný ekonomický přínos. Podle Klause byly publikovány tendenční kvazivědecké studie, které slibovaly, že společná evropská měna přispěje k urychlení ekonomického růstu a ke snížení inflace a které zdůrazňovaly, že budou členské země chráněny před jakýmikoli vnějšími ekonomickými poruchami. 

„Nic takového, jak je naprosto evidentní, nenastalo. Po vzniku eurozóny se ekonomický růst jejích členských zemí ve srovnání s předcházejícími dekádami ještě dále zpomalil a došlo k dalšímu zvětšení mezery mezi tempem ekonomického růstu těchto zemí a dalších významných ekonomických center světa jakými jsou USA, Čína a další země jihovýchodní Asie, řada rozvojových zemí ve všech světadílech, ale i středo a východoevropské země, které členy eurozóny nejsou," uvedl Klaus. 

Eurozóna přinesla pokles ekonomického růstu

Klaus poukázal na to, že ekonomický růst v zemích evropských společenství byl od padesátých a šedesátých let díky evropskému socialismu stále pomalejší a existence eura tento trend nezměnila.

Podle dat Evropské centrální banky byl v těchto zemích průměrný roční ekonomický růst v sedmdesátých letech 3,4 procenta, v osmdesátých letech 2,4 procenta, v devadesátých letech 2,2 procenta. Od zavedení jednotné evropské měny v roce 2001 do roku 2009 byl růst pouze 1,1 procenta, zatímco státy Asie rostou raketovým tempem.