Škoda rány, která vedle padne! Miloše Zemana právem dohání strašná zášť, s níž ubližoval straně, do níž se jako levicový liberál vypravil s oprávněnou nadějí na nahrazení emigrantského profesora Horáka. Slušná mírka lidí také s nelibostí vzpomíná na zkorumpovanou opoziční smlouvu, jež politicky exhumovala Václava Klause. Relevantní podezření budí i prapodivný původ finančních zdrojů na kampaň nebo jeho svébytné přítelíčkování…

Ba některé skupiny levice si patrně říkají, že je lepší jedno (!) funkční období s (diplomaticky řečeno) málo aktivním a kmetským Schwarzenbergem, než s politicky frustrovaným Milošem Zemanem, který by za dalších pět let znovu rozkládal pozornost prezidentských voličů…

Stran jeho rivala Schwarzenberga pak vznikl jakýsi „klausovský“ paradox. Zemanova přítele na Pražském hradě si až do novoroční amnestie cenila půlka obyvatel, zpravidla přitom deklaratorní nepřátelé korupce. Kabinet Petra Nečase a Miroslava Kalouska má zas v oblibě jen asi jeden z deseti občanů, ovšem jejího prvního místopředsedu preferuje násobně masivnější množina Čechů…