Podplukovník v záloze, letecký inženýr a publicista Vladimír Koláček podrobil ostré kritice politický vývoj na Ukrajině a fungování tamních demokratických institucí za válečného stavu. Bývalý armádní důstojník a autor knih z prostředí vojenského letectva se zaměřil především na legitimitu mandátu současného ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského a specifika tamního ústavního pořádku.

Koláček v úvodu odmítl jednoznačné rozlišování mezi politickými systémy v Kyjevě a Moskvě, které je běžné v západním diskurzu. Podle jeho názoru byli Volodymyr Zelenskyj i Vladimir Putin zvoleni demokratickou cestou, avšak vnější pohled na kvalitu demokracie v obou zemích může být zavádějící. Pozornost veřejnosti upřel k nedávnému rozhovoru amerického novináře Tuckera Carlsona s bývalou blízkou spolupracovnicí ukrajinského prezidenta z let 2019 až 2021. Podle Koláčka tato žena vypověděla, že Zelenskyj hned po svém zvolení v soukromí slíbil ruskému prezidentovi, že Ukrajina nikdy nevstoupí do Severoatlantické aliance. Vojenský analytik zároveň upozornil na snahy ukrajinské moci tuto kritičku diskreditovat poukazováním na její údajné psychické problémy, což označil za univerzální politický nástroj využívaný vládami po celém světě.

Anketa

Chcete, abychom od roku 2035 dávali na zbrojení alespoň 3,5% HDP?

Ano

2%

Ne

96%

Nevím / Je mi to jedno

2%

hlasovalo: 14126 lidí

Klíčovým bodem Koláčkovy argumentace se stala analýza ukrajinské ústavy, které se podle svých slov věnoval do značné hloubky. Upozornil na to, že ukrajinský základní zákon v době válečného stavu výslovně zakazuje pořádání parlamentních voleb, avšak o volbách prezidentských se takto nezmiňuje.

„Bohužel takto to mají v ústavě. A dokonce mají v ústavě zakotvené, že maximální délka mandátu prezidenta je pět let. Tečka,“ prohlásil a upozornil tak, že Zelenského mandát z právního hlediska již vypršel. Podle Koláčka mohl ukrajinský parlament tuto situaci snadno vyřešit ústavním dodatkem a mandát hlavy státu legalizovat, jelikož vládní strana disponuje pohodlnou většinou, ale z politických důvodů k tomuto kroku nepřistoupila.

Zároveň popsal jev, který nazval zacyklením ukrajinské ústavy. Parlament totiž v minulosti do základního zákona země prosadil pevné směřování do NATO a absolutní zákaz projednávání jakýchkoli územních změn. Tento krok se však v současné situaci ukazuje jako strategická past. Kvůli těmto dřívějším ústavním pojistkám totiž nyní Zelenskyj ani poslanci nemají legální pravomoc rozhodnout o případném postoupení území, například Donbasu, bez vyhlášení celonárodního referenda. To podle Koláčka zásadním způsobem paralyzuje jakékoli diplomatické snahy o dosažení příměří a fakticky znemožňuje flexibilní mírová jednání s Ruskou federací.

Zachraňování amerického pilota v Íránu byla kamufláž

Ve své analýze se Koláček detailně zaměřil také na situaci na Blízkém východě. Popsal limity americké vojenské moci, která je v konfliktu s Íránem. Podle jeho slov je americký prezident Donald Trump při vedení bojových operací zásadně omezován vnitřní legislativou Spojených států, konkrétně zákonem o válečných pravomocích (War Powers Resolution) z roku 1973. Tento zákon, který Kongres přijal po zkušenostech z války ve Vietnamu, dává hlavě státu právo nasadit americké síly v zahraničí bez předchozího souhlasu zákonodárců na pouhých 60 dní.

„Prezident Spojených států může bez souhlasu Kongresu začít používat vojska v zahraničí. Toto musí oznámit do 48 hodin Kongresu a má na to 60 dní,“ vysvětlil s tím, že po uplynutí této lhůty běží posledních 30 dní vyhrazených pro bezpečné stažení vojsk.

Právě tento legislativní kalendář, který Trumpovi vypršel na konci dubna, podle Koláčka donutil Bílý dům zastavit útoky a přistoupit na příměří. Kongres totiž odmítl prezidentovu žádost o schválení vojenské operace i navýšení armádního rozpočtu o 200 miliard dolarů. Publicista navíc poodhalil zákulisí mezinárodní diplomacie, když uvedl, že Trump plánoval společný masivní nálet s Izraelem na íránské cíle ještě těsně před vypršením limitu. Od bombardování však musel upustit na naléhavou žádost Kataru, Saúdské Arábie a dalších států Perského zálivu. Tyto země se obávaly, že případná íránská raketová odvetná palba by nesměřovala na USA, ale právě na jejich území.

Bývalý vojenský inženýr v této souvislosti upozornil na zásadní logistické vyčerpání americké armády, konkrétně na kritický nedostatek řízených střel s plochou dráhou letu Tomahawk. To byl podle něj také skutečný důvod, proč Trump náhle zrušil schválenou dodávku těchto zbraní do Německa.

Fotogalerie: - Naše klima, naše práva

„Odpověď je: Sám mám málo,“ interpretoval Koláček Trumpovo rozhodnutí. Z celkových odhadovaných zásob přibližně 2500 500 Tomahawků totiž Američané hned v prvním týdnu operace proti Íránu vypálili 400 až 800 kusů, přičemž šlo o ty nejmodernější verze schopné měnit cíl za letu pomocí satelitního navedení.

Nejvýbušnějším momentem Koláčkova vystoupení se stalo tvrzení o pozadí samotného začátku americké operace v Íránu. Oficiální verzi o záchraně sestřeleného amerického pilota označil za pouhou zástěrku pro přísně tajnou misi s cílem ukořistit íránský jaderný materiál. Podle amerických analytiků, na které se Koláček odvolává, měly Spojené státy a Izrael informace o přítomnosti vysoce obohaceného uranu v íránském jaderném zařízení v Isfahánu.

„Akce nezačala zachraňováním pilota. Akce začala na vyzvednutí uranu,“ prohlásil rezolutně publicista. Jako důkaz uvedl přítomnost vysoce postaveného plukovníka v sestřeleném bojovém letadle, který podle něj neletěl jako řadový operátor zbraní, ale celou operaci přímo ze vzduchu řídil. Teprve po zničení tohoto stroje se rozsáhlá formace čtyř letounů C-130, tří vrtulníků a stovky příslušníků speciálních jednotek Navy SEALs musela narychlo přeorientovat na vyproštění svého velitele.

V případě války na Blízkém východě se přehlíží to, co se na ukrajinsko-ruském konfliktu kritizuje

Anketa

Prospělo prezidentství Donalda Trumpa světu?

Rozhodně ano

15%

Spíše ano

58%

Spíše ne

8%

Rozhodně ne

15%

Nevím / Je mi to jedno

4%

hlasovalo: 6453 lidí

Koláček srovnal konflikty na Ukrajině a v Íránu a poukázal na paralely, které podle něj existují. Podplukovník v záloze zdůraznil, že ani jedna z globálních vojenských mocností – tedy Rusko na straně jedné a Spojené státy s Izraelem na straně druhé – nedokázala na bojišti dosáhnout svých původních strategických cílů. Přestože útočící strany disponují drtivou technologickou a materiální převahou, moderní dějiny podle něj ukazují limity letecké nadvlády v klasickém vedení války.

Koláček připomněl, že Spojené státy během více než dvou měsíců intenzivního bombardování sice podle svých prohlášení zničily íránskou průmyslovou a vojenskou infrastrukturu v hodnotě 700 miliard dolarů, avšak samotnou armádu Teheránu to neochromilo.

„Rusové ani Spojené státy vůbec nedosáhli svého vojenského cíle, který měli naplánovaný. V tomto jsou si ty války podobné,“ konstatoval publicista. Íránská protivzdušná obrana i po masivních úderech nadále funguje a země je stále schopná odpalovat své raketové systémy. Podobnou situaci vidí analytik na Ukrajině, kde Rusko navzdory obrovské převaze v raketách země–země nedokázalo ukrajinskou armádu zničit, což Koláček přičítá faktu, že takto rozsáhlá území nelze bez použití jaderných zbraní dobýt čistě ze vzduchu. Pozemní invaze do Íránu je navíc podle něj z geografického hlediska prakticky vyloučená kvůli neprostupnému horskému a pouštnímu terénu.

Další významnou shodu spatřuje bývalý armádní inženýr v absenci mezinárodněprávního mandátu pro obě vojenské kampaně. Upozornil na dvojí metr západního společenství při posuzování legality těchto konfliktů. Zatímco ruská invaze na Ukrajinu je odsuzována jako agrese bez mandátu Rady bezpečnosti OSN, v případě útoku na Írán podle něj světová veřejnost obdobné porušení mezinárodního práva přehlíží.

„Stejně jako Rusové nemají od OSN souhlas napadnout Ukrajinu, tak nemá Izrael ani Spojené státy souhlas napadnout Írán,“ prohlásil Koláček a dodal, že v obou případech jde o projev čisté síly, kdy si mocný stát svévolně dává právo zaútočit jen proto, že je mocný.

Tento princip vytváření jednostranných bezpečnostních zón demonstroval Koláček na postupu Izraele v jižním Libanonu, který podle něj zůstal bez adekvátní mezinárodní odezvy. Zatímco se pozornost světa upírala k Íránu, izraelská armáda postoupila přibližně 50 kilometrů do libanonského vnitrozemí a srovnala se zemí tamní pohraniční vesnice. Tento krok označil za přímou obdobu ruské strategie vytváření nárazníkových pásem na ukrajinském území. V obou konfliktech tak podle Koláčka dochází ke stejným tragickým důsledkům pro civilní obyvatelstvo.

„Izrael zabíjí nevinné lidi kolem sebe, na to jim nedal nikdo právo, stejně jako Rusové nemají právo napadnout Ukrajinu,“ uzavřel své srovnání podplukovník v záloze s tím, že z vojenského i morálního hlediska jde o strukturálně totožné konflikty.

Psali jsme:

Mladý ministr měnil zaběhnuté pořádky, tak šel. Ukrajinci zuří

V Íránu zadrželi bývalého prezidenta. Měl mít kontakty s Izraelem

Zaorálek (SOCDEM): Podporujeme Ukrajinu, nebo Zelenského gang?

„Írán? Bude to zlé. I s Izraelem.“ Hlas z USA