Po dávno rozebrané knize Utajená zákusilí přišel po letech Miroslav Polreich, dlouholetý zkušený rozvědčík s vlivnými kontakty ve Washingtonu, s další obsáhlou publikací. Kniha nese název Špioni v diplomacii a autor se v ní zabývá podstatou, významem a činností zpravodajských služeb.
Dílo je především ojedinělým svědectvím o významných, až třaskavých politických událostech a krizích, jež v minulosti zahnaly svět na práh třetí světové války. Zcela konkrétně pak doktor Polreich s letitou zkušeností rozebírá současné mezinárodní dění, a to včetně vztahů USA, Ruska a Číny a jejich vzájemné závislosti na řešení mnoha problémů a politických priorit.
„Na knize je nejdůležitější, že je podložena vlastní zkušeností autora. Který z autorů politologických traktátů současnosti se s tím může měřit?“ komentoval dílo bezpečnostní analytik a rovněž bývalý zpravodajec Jan Schneider.
Ve světě by se podle jeho slov mělo jednat a vycházet tak, aby se problémům předcházelo. „Jenže mnoho lidí z těch problémů má živnost. Tak je to i s vojensko-průmyslovým komplexem. Tito lidé jsou ve vleku tohoto mohutného komplexu, který existuje na všech stranách světových mocností. Zde připomenu Polreichovu provokativní tezi, že rusofobie rovná se antiamerikanismus. Oba tyto postoje vedou k podpoře vojensko-průmyslového komplexu. Na Polreichovi si cením i jeho nemilosrdnou kritiku Havla, Klause, Brzezinského, Kissingera, Zaorálka, Rusů, Američanů s tím, že je to kritika nepředpojatá, protože o pár odstavců dál zase navazuje na to, co je u všech jmenovaných pozitivní. To je projev kritického myšlení. Další důraz je v knize kladen na vědomí globální odpovědnosti a zranitelnosti mocných,“ konstatoval Schneider při představení knihy ve Slovenském domě v Praze. Poté už se ke slovu dostal sám autor Miroslav Polreich.
Verze Jakuba Jandy je ZDE
„Kniha se jmenuje Špioni v diplomacii. Co jsou to špioni? To je James Bond, Hollywood, hezké holky a střílení. No, nic z toho jsem já v Americe nepoznal. Ale je to hlavně o práci a odvaze. Pomůžu si angličtinou. Rozvědka nebo zpravodajská služba se anglicky řekne intelligence service, tam je ta podstata. Kdo v tom chce pracovat, musí mít v hlavě a musí mít odvahu, protože to je také o charakteru. Z druhé strany porovnávám diplomacii, což je služba, servis. Diplomacie maluje narůžovo, musí vyhovět. Rozvědka ne, ta musí mluvit pravdu. To je jediná instituce všude na světě, kde na vás chtějí pravdu. Tam se nesmí lhát, což není sranda,“ sděloval doktor Polreich.
Naznačil dále, že v některých státech je rozvědka v troskách, protože nemluví pravdu a slouží podle zájmů. „My tady zrovna žijeme v době, kdy žádnou rozvědku nemáme,“ neodpustil si narážku na českou zpravodajskou službu.
„Dnes jsme v situaci, kdy jsme jeli na vlně rusofobie s podporou ‚Velkého bratra‘ za oceánem a ono to najednou dopadlo jinak. Před lety to bylo jinak, to byli za špatné vydáváni demokraté, proto byl Bill Clinton prohlášen za agenta KGB vyškoleného v Praze. Tehdy ani dnes jim to nevyšlo,“ pokračoval ve zjevné narážce na nevoli spojenou se zvolením Trumpa. Musíme prý zabránit, aby stejní lidé, kteří u nás dlouho jednají rusofobně, přešli k antiamerikanismu.
Je prý třeba se domluvit. „Nemáme jinou cestu. Nemyslím jen nás, ale všechny. Ať už jsem Turek nebo Američan. Ve světě jsou problémy, které jsou jednoznačné a stejné pro Američany, pro Rusy, jako třeba nešíření atomových zbraní. Připomínám otázku terorismu, protože jakmile ti se dostanou k atomové zbrani, jsme všichni v loji. Tomu musí svět zabránit. Dám příklad. Ve stejném týdnu, kdy se vyhlašovaly sankce proti Rusku, vyletěla ruská raketa do vesmíru a její velitelkou byla Američanka. Co je to za sankce, když se v hlavních věcech spolupracuje? Je to samozřejmě dobře. Naším jediným cílem dnes je být součástí těch, kteří do řešení problémů ve světě mluví. Na tohle by Clintonová nebo Albrightová neměly,“ uvedl Miroslav Polreich.
„Co může vzejít ze spojení ‚specialisty‘ Jandy z Evropských hodnot a dočasně bývalého zelináře Chovance z Plzně?“ tázal se Polreicha muž z publika. „Ano, to je ta ruská propaganda, která nás ovlivňuje,“ začal ironicky bývalý rozvědčík.
Obrana proti propagandě je prý jednoduchá. „Stačí ukázat fakta. Co my vytýkáme Rusku? Agrese na Krymu. Máme pana prezidenta, můžete si o něm myslet cokoliv, a byl to pan prezident Zeman, který řekl, že Krym byl, je a bude ruský. Tečka. Tak to totiž je a tak to dopadne. On to věděl. Proti tomu stojí velice silný argument, že před Kateřinou Velikou nebyl Krym ruský. Jenže ono už nejde jen o Krym, jde o Aljašku, o Texas, o jižní Kalifornii. Jde o to, a teď to řeknu latinsky, rozesrat svět natolik, abychom se nenáviděli!“ zaburácel Polreich důrazným hlasem.
Dále se jal popisovat svůj „zážitek“ s aktivistou Jakubem Jandou. „Ministerstvo vnitra mi poslalo pozvánku na nějakou konferenci, která se konala v budově ministerstva. Šel jsem tam, poslouchal jsem příspěvky, hlavní slovo tam měli Ukrajinci, kteří tam vyprávěli: nemyslete si, Rusové napadnou Evropu, bude nukleární válka. To byl první den. Nelíbilo se mi, že ministr vnitra organizuje takovou blbost a nechá tam takové lidi vůbec mluvit. No ale přišel jsem na další den konference, došel jsem do sálu a v tu ránu vyskočil nějaký malý mužík a tlačil mě ven se slovy, že tam nemám co dělat, že tam nemám přístup atd. Argumentoval jsem, že mě pozvalo ministerstvo a toto je budova ministerstva. On mi vpálil: mě to nezajímá, ministerstvo jen zajišťuje servis, my to tady řídíme! Zeptal jsem se ho: a vy jste kdo? Odpověděl, že je Jakub Janda. Ten mi dal lekci, že vlastně dnešní ministr vnitra je podřízen Jakubovi Jandovi. Jinak jsem tomu nerozuměl. No, takže já mám zkušenost s Evropskými hodnotami,“ popsal do detailu Miroslav Polreich.
Závěrem přišla otázka, co si myslí o Vladimiru Putinovi. „Putin je kágébák. Přeloženo do češtiny estébák. To jsou ti, co tady pronásledovali atd. Prosím vás, snad jste pochopili, co jsem o zpravodajské práci říkal na začátku. Putin byl zpravodajec, analytik. V Německu byl proto, aby zkoumal skutečnou situaci a podával opradovou analýzu o situaci v Evropě. Putin je chytrý chlap, ale nerad bych ho měl za soupeře,“ zakončil své vystoupení Miroslav Polreich při představení své nové knihy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
