Do toho zaznívá z různých stran kritika na stanoviska Akreditační komise, která má jediná právo ze zákona se ke kvalitě na VŠ vyjadřovat. V praxi to také znamená, že má právo odebírat akreditaci, pokud tak rozhodne.

Může se to někomu nelíbit, může s tím nesouhlasit, ale nemůže zpochybňovat toto právo a zároveň odpovědnost Akreditační komise. V současné době nemáme v České republice žádný jiný orgán, který by se otázkou kvality vysokých škol zabýval. Připomínám, že Akreditační komise je ze zákona nezávislá, jmenována na návrh ministra školství vládou. Třetina současné Akreditační komise a také její předsedkyně byla jmenována na základě usnesení této vlády z 21. července 2010.

Nezávislost a objektivita jsou hlavními pilíři, o které se má Akreditační komise opírat. Proto také bývalá ministryně PhDr. Kopicová vydala v lednu 2010 Memorandum o nezávislosti Akreditační komise, z něhož si dovolím citovat:

„AK je vrcholnou odbornou autoritou, která pečuje o kvalitu vysokoškolského vzdělávání a všestranně posuzuje vzdělávací a vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost vysokých škol a je ve své činnosti nezávislá na MŠMT. Veškeré procesy, které souvisí s činností AK a jejím rozhodováním, tj. hodnocením činnosti a kvality akreditovaných činností vysokých škol, vydáváním stanovisek podle § 84 odst. 2zákona o vysokých školách a posuzováním dalších záležitostí týkajících se vysokého školství, jsou plně v kompetenci AK a MŠMT nepřísluší do nich zasahovat či jakýmkoli způsobem je ovlivňovat.“

Netorpédujme práci Akreditační komise, dělá co jí ukládá zákon. Její práce je naprosto nezbytnou součástí kontroly hodnocení kvality, po které teď všichni svorně volají.