Jak se díváte na stále hodně používané rusofobní prvky v českých médiích, ale i politice? Nyní je navíc jedním z témat TOP 09 varovat před údajným vlivem Ruska na ČR kvůli prezidentu Zemanovi…

Rusofobie je aktuální politické téma. Jenže by si všichni měli uvědomit, že se nikdo Ruska nezbaví, to nejde. Rusů sice není tolik, ale je třeba brát vážně jejich kulturní, historickou a intelektuální pozici. Evropa je vždycky vděčná Rusku za Huny a Čingischány, kteří se zastavili na Slovanech. Dál se už nedostali. Ve Vídni je na tom „kopečku“ dodnes deska v azbuce „Děkujeme Rusům za to, že nás zachránili před Turky“. To není daleká historie, je to jen pár set let zpátky.

Rusofobie se tady pěstuje, neexistuje všude. Co za ní je? Před časem jsem byl pozván na nějakou konferenci o Rusku do Parlamentu. Nějaký poslanec tam na začátku na Rusko nadával, označil ho na našeho nepřítele a hned odešel. Pak mluvili zástupci byznysu, bank, prostě ekonomického sektoru a ti naopak Rusko chválili. Náměstek ministra zahraničí Jiří Schneider tam pak řekl, že české politice vůči Rusku nerozumí. A pokračoval: Německo-ruská historie, to jsou války a miliony mrtvých. Maďarsko-ruská historie, to je rok 1956 (Maďarské povstání, sovětská invaze – pozn. red.). Historie polsko-ruská, to je vůbec existenční otázka. Ale všechny tyto státy dnes mají svůj vztah s Ruskem vyrovnaný, není tam žádné nepřátelství….

Ale teď se podívejme na Česko. My s Rusy nemáme žádnou negativní zkušenost. Rok 1968 je otázka ideologická, nikoli národnostní. Všude tu ale je nějaká rusofobie, která v Evropě není. Náměstek Schneider měl pravdu. Já jsem došel k jednoduchému závěru: Když někdo potřebuje „převléknout kabát“, protože byl třeba před rokem 1989 v partaji, tak začne nadávat na Rusy. To nikdo nepřebije.