Když se dokončoval ratifikační proces Lisabonské smlouvy, podmínil prezident Václav Klaus svůj podpis tím, že Česká republika získá podobnou výjimku jako Polsko a Velká Británie, pro které platí zvláštní režim při uplatňování Listiny práv EU.

Další omezení suverenity

Klaus se obával toho, že s ohledem na princip „nediskriminace" zakotvený v Listině práv EU by mohly být obejity Benešovy dekrety a majetkoprávní vztahy vzniklé po druhé světové válce. Klaus je také proti tomu, aby se posílila takzvaná sociální práva zakotvená v listině a rozšiřovala se působnost Evropského soudního dvora v Lucemburku, který by svými dalšími judikáty mohl nadále omezovat suverenitu České republiky a zasahovat do české legislativy.

čtěte také: Nečas udělá radost Klausovi: Výjimku z Lisabonu prosazovat bude 

Šéfové exekutiv jednotlivých členských států na Evropské radě nakonec přislíbili České republice, že česká výjimka Lisabonu se bude v EU schvalovat současně s přístupovou smlouvou další kandidátské země, konkrétně se jedná o Chorvatsko. Půjde-li o společné hlasování, bude se naráz rozhodovat o výjimce i o členství Chorvatska; obojí bude buď přijato, nebo odmítnuto.

Chorvatsko jako rukojmí?