Odbor rovnosti žen a mužů, který zároveň funguje jako sekretariát Rady vlády pro rovnost žen a mužů, už řadu let vede jeden muž – Radan Šafařík. Pod jeho vedením se orgán rozrostl a navázal celou řadu kontaktů mezi neziskovkami. ParlamentníListy.cz minulý týden detailně popsaly rozsáhlou vlivovou síť, kterou ředitel odboru Šafařík zaštiťuje a která neziskovým organizacím a jejich sponzorům umožňuje efektivně ovlivňovat politiku státu a zároveň inkasovat stovky milionů ze státní kasy.

Vazby úředníků na Stranu zelených

Radan Šafařík stojí ve středu strategického a dotačního rozhodování a nijak se netají svými sympatiemi k opozičním stranám. Navíc toto chování toleruje i u svých podřízených. Ještě závažnějším problémem je nicméně strukturální střet zájmů, který u úředníků na Úřadu vlády dlouhodobě existuje.

Součástí Šafaříkova odboru je Oddělení průřezových agend vedené Evou Čech Valentovou. Ta před nástupem na Úřad vlády působila v manažerské pozici ve Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) a byla také členkou vedení České ženské lobby. Pracovala tak pro neziskovky, které jsou na odbor i Radu pro rovnost žen a mužů dlouhodobě navázané. Úřad přímo figuruje mezi finančními sponzory SIMI – společně například s Nadací OSF, Open Society Foundations či Člověkem v tísni.

Případ Evy Čech Valentové je typickým příkladem toho, odkud se úředníci odboru rekrutují, a sice z prostředí spřátelených neziskovek. Vedle toho existuje ještě jiné podhoubí, které je součástí celého ekosystému – zelené hnutí a Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy (FHS UK).

Šafaříkova podřízená Lucie Hradecká spojuje oboje. Absolvovala genderová studia na FHS UK a zároveň se angažovala ve Straně zelených, tedy politické straně, která se programově zaměřuje na feminismus, LGBTQ+ agendu a klimatický aktivismus. Za Stranu zelených kandidovala v Praze i v parlamentních volbách v roce 2021.

Odpor ke kapitalismu i patriarchátu

Podobný životopis má další z úřednic odboru, Tereza Zvolská. I ona absolvovala genderová studia na FHS UK. Na půdě univerzity se angažovala ve feministických a LGBTQ+ spolcích, například ve Feministické společnosti při UK či spolku Charlie, který se prezentuje jako „queer spolek UK“. Současně vstoupila do Strany zelených, kam ji přivedl zájem strany o sexuální menšiny a gender.

Zvolská tedy na Úřad vlády přišla z radikálního aktivistického prostředí, jemuž odpovídá i vlastní popis na sociálních sítích. Tam se prezentuje jako „radikální queer“. Vše doplňuje duhová vlaječka LGBT hnutí. Za zmínku stojí i fakt, že byla jmenována do Výboru pro práva LGBTI+ lidí, dalšího z poradních orgánů vlády, kterým se ParlamentníListy.cz nedávno zabývaly.

Z podobného prostředí jako Zvolská pochází i Anna Smyslová. Ta není pouze zaměstnankyní Úřadu vlády, ale také „spolumluvčí“ Mladých zelených. Tato organizace odmítá „neoliberalismus, patriarchát, kapitalismus a kolonialismus“, prosazuje feminismus a bojuje „proti rasismu, sexismu, homofobii, transfobii, ableismu (diskriminaci postižených) a všem formám další diskriminace“. Podporuje rovněž „přímou akci jako legitimní nástroj společenské změny“.

Jedná se o mládežnickou organizaci spolupracující se Stranou zelených. Její stanovy dokonce stanovují povinnost personálního propojení se stranou, třebaže formálně jde o samostatné subjekty. Zákon o státní službě přitom říká, že státní zaměstnanec nesmí vykonávat žádnou funkci v politické straně nebo politickém hnutí a podle závazného etického kodexu nesmí být žádnou politickou stranou či hnutím ovlivňován.

Úředníci se svými názory netají

Zda se jedná o porušení zákonných předpisů, je sice sporné, nepochybně však dochází k obcházení ducha zákona. Obzvlášť za situace, kdy je na Stranu zelených navázáno hned několik pracovníků téhož odboru.

Problémem může být i veřejná prezentace těchto zaměstnanců. Redakce má k dispozici screenshoty sociálních sítí pěti úředníků Odboru rovnosti žen a mužů, ve kterých vyjadřují sympatie s konkrétními opozičními stranami a politiky a sdílejí kritiku na adresu vlády Andreje Babiše (ANO) a jednotlivých ministrů.

Fotogalerie: - Zeman ve studiu PL

Šéf odboru Radan Šafařík, který působil ve Straně zelených, lajkuje příspěvky poslanců z Pirátů a TOP 09 a Člověka v tísni či příspěvky kritizující vládu za chystanou změnu služebního zákona a větší transparentnost neziskovek. Anně Smyslové se zase líbil post proti Petru Macinkovi (Motoristé). Eva Čech Valentová rovnou napsala, že kvůli nové vládě se nad neziskovkami „stahují mraky“.

Ondřej Medal, další z absolventů genderových studií na FHS UK, veřejně sdílí názory, že „komunismus byl někdy svobodnější než dnešní Florida“ a podporuje konkrétního kandidáta na ombudsmana, a sice Kláru Šimáčkovou Laurenčíkovou, která za Fialovy vlády ve Strakově akademii úřadovala. To je potenciálně problematické, protože ombudsman je ze zákona členem Rady pro rovnost žen a mužů, pro kterou Medal jako člen sekretariátu pracuje.

V neposlední řadě lze zmínit Kristýnu Bányácskou, která lajkuje příspěvky dehonestující Filipa Turka (Motoristé) či posty opozičních poslanců. Souhlasí i s názorem, že jediným pádným důvodem růstu cen energií je Rusko.

Je porušován zákon?

Redakce se s ohledem na zjištěné skutečnosti obrátila na právníka a náměstka ministra spravedlnosti Zdeňka Koudelku (Trikolora) s dotazem, zda se může jednat o porušení služebního zákona. „Jsem zastánce svobody projevu. Tu nemůže omezovat ani zaměstnavatel vůči zaměstnancům. Může regulovat jen to, co dělají v pracovní době, a jak plní pracovní povinnosti. Pokud zaměstnanec, včetně zaměstnanců státu, mimo pracovní aktivity vyjadřuje své názory na politické dění, je to jeho základní ústavní právo,“ myslí si Koudelka.

Fotogalerie: - Proti landsmanšaftu

Nabízí se proto otázka, kdy zaměstnanci Úřadu vlády své politické názory na sociálních sítích propagují a zda k tomu dochází v pracovní době nebo mimo ni. V řadě případů to nelze zjistit.

Právník Tomáš Nielsen souhlasí, že i státní zaměstnanci mají do určité míry právo své politické názory ventilovat. „To, řekněme, nejcitlivější omezení, vyplývá až ze služebního předpisu o pravidlech etiky státních zaměstnanců, jehož článek 3 říká, že úředník v rámci nestranného výkonu státní služby jedná „neovlivněn vůlí a zájmy politické strany nebo politického hnutí“. Při posuzování veřejných vystoupení úředníků je naprosto zásadní, zda se jedná o vystoupení při výkonu státní služby, nebo mimo něj,“ řekl ParlamentnímListům.cz.

A dodal, že každý případ je třeba posuzovat individuálně. „Samotný zákaz politických útoků v zákoně formulován není. Problém by nastal teprve tehdy, pokud by konkrétní projev měl vazbu na výkon služby nebo služební postavení, například by šlo o osobní útoky na představené či kolegy v souvislosti se službou, o vystupování jménem úřadu, o zneužití interních informací nebo o jednání, které by objektivně narušovalo důvěru v nestranný a řádný výkon konkrétní agendy,“ vysvětluje Nielsen.

Zda v případě zaměstnanců Odboru rovnosti žen a mužů dochází k porušování služebního zákona či etického kodexu, je na posouzení Šafaříkových nadřízených. Četné vazby na konkrétní politickou stranu a neziskové organizace však ohrožují důvěru v jejich nestrannost ze strany veřejnosti. Tu přitom služební zákon explicitně vyžaduje.

ParlamentníListy.cz proto oslovily Úřad vlády a seznámily ho se zjištěnými skutečnostmi. Na dotaz, zda bude úřad možné porušování služebního zákona řešit, a pokud ano, jakým způsobem, jsme do uzávěrky odpověď nedostali.

Psali jsme:

Sorosův právník, Magyarův švagr. Nový ministr má zařídit, že Maďarsko dostane evropské peníze

Elon Musk: Soros převzal Maďarsko

„Drzost.“ Z Prahy tečou miliardy. A stopy vedou k Sorosovi

Pravý důvod setkání Trumpa a Putina? Komentátor tuší