Ztrácí důvěru v zavedené politické strany, které zjevně neznají recept na vyvedení země ze současných hospodářských potíží, jenž by se obešel bez bolestivých zásahů do životní úrovně zejména sociálně slabších vrstev. Obě „vedoucí“ strany jsou zatíženy korupčními skandály z minulosti i současnosti, což snižuje jejich důvěryhodnost. Na pozadí zpráv o rozsahu privatizačních loupeží národního bohatství a parazitování různých šizuňků na veřejných rozpočtech v minulosti i přítomnosti úsporná opatření vlády vyvolávají pobouření  zejména těch, po nichž se žádá utahování opasků.  Zdá se, že polistopadová „nová národní fronta“ tradičních politických stran vyčerpala možnosti obnovy sil a spěje k úpadku. Za její chátrající fasádou  se stále zřetelněji vynořuje skrytá tvář politického systému: podřizování politiky a ovlivňování státní správy soukromými zájmy velkého byznysu prostřednictvím zástupů vlivných lobbistů.

Přirozenou reakcí je vznik nových politických stran, jež většinou přinášejí změnu jen zdánlivě, neboť v nich hledají uplatnění „recyklovaní“ lidé, kteří již neuspěli jinde. Jejich životnost na parlamentní půdě byla až dosud krátká, pokud na ni vůbec podnikli.  Sládkovi Republikáni zmizeli tak rychle, jak rychle se vynořili, stejně tak Unie svobody. Zelení se záhy stali podezřelými z podpory zájmů příjemců ekologických zakázek a zřizovatelů souvisejících průmyslových zařízení. Zatím poměrně pevné postavení má TOP 09, která do značné míry programově a personálně navazuje na tradice KDU-ČSL, takže tak úplně nová nakonec není. Není ale na scéně dost dlouho na to, aby bylo jisté, že má vyhráno.

V daných  poměrech myšlenka založení pragmatické, neideologické strany, usilující o správný výkon státní správy a její ochranu před korupčními vlivy, zní lákavě a byla příčinou celkem nečekaného proniknutí strany Věci veřejné do Poslanecké sněmovny. Trvalost úspěchu projektu ovšem závisí nejen na tom, kdo a jak jej provádí, ale také na jeho přijetí okolím. Nevrlá reakce ostatních politických stran na úspěšný start „véček“ dokazuje,  že jsou vnímáni jako nežádoucí konkurence, ohrožující zájmy loutkovodičů viditelných části novodobé „národní fronty“.

Naděje strany na přežití se stále zmenšují. Ze všeho nejvíce jí škodí politická nezralost, nezkušenost, naivita, až dobrodružnost činovnického sboru, spojená s názorovou rozvolněností členské základny. Její důvěryhodnost ničí jak nezpůsobilost udržet dobyté pozice, tak opakování předstírání síly, většinou spojeného s hrozbou odchodu z vlády, za jejíž stažení  strana dostává od koaličních partnerů „výpalné“ buď velmi malé nebo žádné. Přes chatrnost svého postavení je strana opakovaně vystavována skandalizačním nájezdům proti její důvěryhodnosti.

Novinkou obecného významu je použití vyprovokovaného trestního řízení proti obžalovaným Vítu Bártovi a Jaroslavu Škárkovi jako základny pro mediální lynčování strany. Historicky to je první proces tohoto druhu v polistopadové České republice a jeho význam spočívá v tom, že vznikl precedens, který může v budoucnu posloužit jako vzor pro útok na kteroukoli politickou stranu.