Litevský velvyslanec v ČR Edvilas Raudonikis zdůraznil, že „… všichni podporujeme svobodný pohyb osob a zboží. Dejme si příklad, třeba v Litvě se vyrábí nějaké auto. Aby se prodávalo bez cla, tak ten výrobek musí odpovídat místním pravidlům. Představte si situaci, že by každý výrobek, který se vyrábí, musel probíhat různým schvalovacím řízením v různých státech. S ohledem na to, že se náš život zrychluje, tak pravděpodobně výrobci místo toho, aby něco vymýšleli, se budou zabývat třeba jen homogenizací. Když jste nějaký doktor a chcete vykonávat své povolání někde jinde, tak vám to nikdo nepovolí, protože nepřizná vaše znalosti či diplom. Nebo chcete pozvat nějakého lékaře odjinud. Prostě základ EU leží v tom, že Francie a Německo, aby nebyla další válka, tak si řekly, že je třeba kontrolovat prostředky, ze kterých válka vychází. A vznikla Unie uhlí a oceli. A pak se všechno na sebe nabalilo. Můžeme se na to dívat, že na nás nařízení někdo chrlí, ale třeba když někdo přijíždí z druhé strany světa, říká, že máme to štěstí tady kupovat bez velkých obav produkty, které tady všechny odpovídají určité kvalitě, že prostě nejsou nebezpečné“, uvedl optimisticky velvyslanec.

Konkurenceschopností k vytčeným cílům

Osvald na to zareagoval slovy: „Pokyny pro různé starosty byly nejdříve na 600 stranách, a jak se to ‚dobro vylepšuje‘, tak se dostává do 4 000 stran, kde jsou všechny možné korekce a kriminalizace lidí. Protože když někde chybí padesát centů, tak už se píše, že se to někdo snaží rozkrást,“ konstatoval člen výboru regionů na adresu novinářů, kteří jako by dělali „z komára velblouda“.

„Tak Lisabonská smlouva,“ uvedl dále Osvald: „V určité době se říkalo, že Evropa chce být nejkonkurenceschopnější na světě. My jsme se tomu trochu smáli, ale byla to nějaká vize někam směřovat. Pak je strategie 2020. To znamená, kam se dostat do roku 2020, tedy udržitelný růst podporující začleňování. Myslím, že by to mělo jít dvěma směry – říci, jak by měla vypadat Evropa pro občana a jaká je pozice občana v Evropě, tedy jaké podmínky mu vytváříme. A druhá věc je, jak se Evropa chce pohybovat v globálním světě. Tedy jakým způsobem dosáhnout konkurenceschopnosti. Je spousta problémů, které tu nastávají. V USA budete řešit patentové řízení, kde jsou úplně jiné, jednodušší podmínky než v Evropě. Měli bychom se dostat do stavu, abychom tu konkurenceschopnost dostávali a vytvářeli podmínky,“ rozohnil se Osvald. „Co se týká toho 2020, tak se neustále počítá, jaké jsou poměry, ale je to vlastně válka jednoho státu proti druhému – kdo dostane co a jak to bude fungovat. Ale já si myslím, že potřebujeme vizi celé Evropy. Jak se budeme chovat v globálním světě, ekonomicky i politicky.“

Malí a vlivní

Raudonikis poté přesvědčoval přítomné: „My jsme jako malá země odkázaní na spolupráci i uvnitř EU. Komise je zkonstruována tak, že malé země, jako jsou vaše nebo moje, mají relativně větší hlas, než jsou větší státy. Když si třeba vezmete, kolik hlasů musí nabrat europoslanec, aby byl vybrán u nás v Litvě nebo v Německu, tak to vychází několikrát více. Takže je tu princip, že i relativně malé státy mají větší vliv. My jako pobaltské země spolupracujeme se severskými státy. Mezi Visegrádem a Pobaltím třeba existují nějaké vazby. Nyní situace v EU je, že vizí a myšlenek, jak to bude vypadat, je více – některé jsou jasnější, jiné méně, ale to je diskuse. My patříme k eurozóně a pro nás je cesta, patřící do takzvaného jádra EU, jasná,“ konstatoval sebejistě zástupce Litvy.