Litevský velvyslanec v ČR Edvilas Raudonikis zdůraznil, že „… všichni podporujeme svobodný pohyb osob a zboží. Dejme si příklad, třeba v Litvě se vyrábí nějaké auto. Aby se prodávalo bez cla, tak ten výrobek musí odpovídat místním pravidlům. Představte si situaci, že by každý výrobek, který se vyrábí, musel probíhat různým schvalovacím řízením v různých státech. S ohledem na to, že se náš život zrychluje, tak pravděpodobně výrobci místo toho, aby něco vymýšleli, se budou zabývat třeba jen homogenizací. Když jste nějaký doktor a chcete vykonávat své povolání někde jinde, tak vám to nikdo nepovolí, protože nepřizná vaše znalosti či diplom. Nebo chcete pozvat nějakého lékaře odjinud. Prostě základ EU leží v tom, že Francie a Německo, aby nebyla další válka, tak si řekly, že je třeba kontrolovat prostředky, ze kterých válka vychází. A vznikla Unie uhlí a oceli. A pak se všechno na sebe nabalilo. Můžeme se na to dívat, že na nás nařízení někdo chrlí, ale třeba když někdo přijíždí z druhé strany světa, říká, že máme to štěstí tady kupovat bez velkých obav produkty, které tady všechny odpovídají určité kvalitě, že prostě nejsou nebezpečné“, uvedl optimisticky velvyslanec.
Konkurenceschopností k vytčeným cílům
Osvald na to zareagoval slovy: „Pokyny pro různé starosty byly nejdříve na 600 stranách, a jak se to ‚dobro vylepšuje‘, tak se dostává do 4 000 stran, kde jsou všechny možné korekce a kriminalizace lidí. Protože když někde chybí padesát centů, tak už se píše, že se to někdo snaží rozkrást,“ konstatoval člen výboru regionů na adresu novinářů, kteří jako by dělali „z komára velblouda“.
„Tak Lisabonská smlouva,“ uvedl dále Osvald: „V určité době se říkalo, že Evropa chce být nejkonkurenceschopnější na světě. My jsme se tomu trochu smáli, ale byla to nějaká vize někam směřovat. Pak je strategie 2020. To znamená, kam se dostat do roku 2020, tedy udržitelný růst podporující začleňování. Myslím, že by to mělo jít dvěma směry – říci, jak by měla vypadat Evropa pro občana a jaká je pozice občana v Evropě, tedy jaké podmínky mu vytváříme. A druhá věc je, jak se Evropa chce pohybovat v globálním světě. Tedy jakým způsobem dosáhnout konkurenceschopnosti. Je spousta problémů, které tu nastávají. V USA budete řešit patentové řízení, kde jsou úplně jiné, jednodušší podmínky než v Evropě. Měli bychom se dostat do stavu, abychom tu konkurenceschopnost dostávali a vytvářeli podmínky,“ rozohnil se Osvald. „Co se týká toho 2020, tak se neustále počítá, jaké jsou poměry, ale je to vlastně válka jednoho státu proti druhému – kdo dostane co a jak to bude fungovat. Ale já si myslím, že potřebujeme vizi celé Evropy. Jak se budeme chovat v globálním světě, ekonomicky i politicky.“
Malí a vlivní
Raudonikis poté přesvědčoval přítomné: „My jsme jako malá země odkázaní na spolupráci i uvnitř EU. Komise je zkonstruována tak, že malé země, jako jsou vaše nebo moje, mají relativně větší hlas, než jsou větší státy. Když si třeba vezmete, kolik hlasů musí nabrat europoslanec, aby byl vybrán u nás v Litvě nebo v Německu, tak to vychází několikrát více. Takže je tu princip, že i relativně malé státy mají větší vliv. My jako pobaltské země spolupracujeme se severskými státy. Mezi Visegrádem a Pobaltím třeba existují nějaké vazby. Nyní situace v EU je, že vizí a myšlenek, jak to bude vypadat, je více – některé jsou jasnější, jiné méně, ale to je diskuse. My patříme k eurozóně a pro nás je cesta, patřící do takzvaného jádra EU, jasná,“ konstatoval sebejistě zástupce Litvy.
Psali jsme:
Trauma z exprezidenta Václava Klause
Student – gymnazista se poté zapojil do diskuse: „Proběhlo tady setkání s panem exprezidentem Klausem a já jsem se jej jako těžkého euroskeptika ptal, jak bychom se obešli bez prostředků EU. Zmínil jsem se o vlně rekonstrukcí zdejších škol. Pan bývalý prezident se vyhnul jádru mé myšlenky a hovořil o tom, že EU vlastní prostředky nemá, že jsou to vlastní prostředky států a většina z nich se ztrácí náklady za úředníky EU. Takže můžeme se bez těchto prostředků obejít? A co si myslíte o názoru našeho bývalého prezidenta, že účast v EU je pro nás těžce prodělečná?“ ptal se.
Nynější opětovný primátor Plzně a místopředseda ODS Martin Baxa mu s úsměvem odpověděl: „To vás pan prezident ještě šetřil, to bych čekal, že nastane ještě razantnější reakce. Každopádně ČR je čistým příjemcem, což je okolo 40 miliard korun. V některých letech to byla částka několikanásobně vyšší, to jsem si jistý. Ano, obešli bychom se bez peněz z fondů EU, ale vypadalo by to tady jinak, než to tady vypadá. Jestli tedy jsme v rámci kohezní politiky, umožňující se posunovat dopředu, a jsme za to ochotni něco ze svých kompetencí postoupit orgánům EU, nebo nechceme. Tady se dělíme v tom, že někdo si myslí, že to má smysl, a někdo, že to smysl nemá.“
Unie jako mírotvorce
Velvyslanec Litvy poté zareagoval. „Co by pak říkali Němci, Švédové nebo Francouzi, kteří jsou čistými plátci už hodně dlouho… Ten smysl tkví v něčem jiném. Mír také přece něco stojí…“
„… to není základ EU, přece…,“ pustil se do diskuse další mladík.
Velvyslanec odtažitě: „Myslíte?“
A mladík se nedal. „Je to zásluha NATO, rozpadu Sovětského svazu, dalších věcí, ale ne EU…“
Odpovědí mu byl smích lidí v sále. Litevský velvyslanec, zdá se, hodlal tuto část diskuse utnout slovy: „O tom můžeme debatovat. Co třeba přístup k trhu, který má 500 milionů obyvatel? Když tedy budeme hovořit o číslech…“
„… to je pro všechny výhodné, ale přece nemusíme polykat evropské pilulky…,“ namítl mladík za šumu v sále.
Martin Baxa na něj zareagoval slovy: „Jen krátká reakce na ten mír. No samozřejmě, že 70 let míru na evropském kontinentu je do značné míry zásluha evropské integrace. Ta novodobá myšlenka vznikla tři roky po světové válce, kdy se prosadila idea, že evropská integrace skrz integraci ekonomickou může zabránit tomu, co její zakladatelé považovali za jednu z příčin vypuknutí druhé světové války. Kdy uvalení razantních reparací na Německo a následně nacionalisticky protekcionisticky řízené ekonomiky v meziválečné Evropě vyvolaly vzestup nacismu v tehdejší Výmarské republice a celý nacistický režim. Takže ano, dnešní EU není zodpovědná za mír v Evropě, ale u prazákladu evropské integrace významně stála hodnota toho, aby se na evropském kontinentě neopakovala druhá světová válka. Takže co říkal pan velvyslanec, ano, EU za dobu od roku 1951 výrazně přispěla k tomu, že je v Evropě mír,“ konstatoval důrazně Baxa.
Bejvávalo nedobře…
Petr Osvald připomněl, že „… bez fondů to tady bylo, ale jak to vypadalo, to si vzpomeňte. Zemědělství bylo v obrovských problémech. Podívejte se, jak vypadali zemědělci před vstupem do EU. Náš problém z hlediska EU je struktura hospodářství. Máme tu globální firmy, ale když přijedete do Rakouska, tak tam jsou malé firmy, které když přijde krize, jsou schopny rychlé transformace a na krizi reagují. Nadnárodní koncern to tu zavře a budeme tu mít spoustu cizinců, kteří se tu budou pohybovat. Náš největší problém je struktura hospodářství, ale to je naše národní věc, jakým způsobem se k podpoře malých a středních firem chováme.“
Litva v „poho“
Další student vznesl následující dotaz: „Jsou v Litvě strany, které by chtěly opustit EU?“
„Takové strany, které by uvažovaly o vystoupení z EU, nemáme,“ pochlubil se velvyslanec. „Máme takové různé strany či hnutí, jež jsou skeptičtější. Ale protože máme jinou geografii, tak máme celonárodní konsenzus všech parlamentních a mnoha mimoparlamentních stran a hnutí, co se týče národní bezpečnosti a směřování zahraniční politiky. Jestli je někdo proti EU nebo NATO, tak je na okraji politického spektra,“ uvedl spokojeně Raudonikis.
Blbosti konspirátorů
„Co tedy stojí za nedůvěrou českého občana k EU?“ poptával se další mladý muž.
Baxa na to: „Učil jsem skoro dvacet let a přispět k tomu, aby se studenti v něčem zorientovali, není to vždy úplně jednoduché, a to jsem učil na gymnáziu,“ posteskl si místopředseda ODS. „V dnešním informatizovaném světě, kdy všichni mají přístup na sociální sítě, část lidí podvědomě propagandě podlehne. Je to tak extrémně účinný způsob boje, že když předkládáte rádoby formulovaná fakta, která si nemáte jak ověřit, tak se to potom snadno říká. Zeptejte se kolem sebe, kolik lidí si dnes pořád myslí, že 11. září 2001 vláda USA sama vyhodila do povětří věže Světového obchodního centra. Kolik lidí vám řekne – to je jasné, nic se nakonec neprokázalo a byla to CIA a Bush sám, aby si zlepšil situaci. Taková ukázková blbost a stejně si to lidé myslí, protože čtou nějaké e-maily, vidí nějaká videa,“ odsoudil Baxa konspirátory. „Proč je tedy část lidí skeptická? Protože je vystavena cílené propagandě, které se nemůže bránit,“ vysvětlil současný plzeňský primátor.
USA, náš vzor
Osvald na to: „V Evropě vždy někdo řekne, že něco je populistické. Když označíte někoho za populistu, tak je to jednoduché a už nemusíte odpovídat. A když neodpovídáte, tím víc ta otázka zůstává nezodpovězená, a tím více přitahuje, protože odpověď neznají. Ten vztah k Evropě je i tím, že jsme takový švejkovský národ. My jsme si něco vysnili, pak vám něco začne vrzat a na tu vysněnou věc se díváte jako na obyčejnou každodenní věc. Dnes je pro nás naprosto zásadní nejít do kritiky, ale vystupovat na úrovni EU razantně a říci, co opravdu chceme,“ poněkud překvapil přítomné Osvald. „Někdo řekl, že je dnes postfaktická doba. Jde více o pózy, jak se kdo komu líbí. Je to otázka Facebooku, kde není pravda nepravda, ale jak se politik komu líbí, a přestávají se hledat souvislosti.“
Velvyslanec Litvy pak ještě doplnil: „Evropská integrace je poměrně mladá. I v USA ta integrace prošla krizovým obdobím, třeba válkou Severu proti Jihu. Takže musíme být trpěliví. Když porovnáváme USA a Evropu, tak jsem od jednoho politika slyšel, že v Americe nenajdete antiamerické strany. Antievropských stran je opravdu hodně,“ posteskl si Raudonikis.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
