„Političtí ‚tvrďáci‘ a harcovníci Kalousek, Fiala, Rakušan, Němcová, Dienstbier, Štětina a další (k nimž se ochotně a rád nově ‚přitulil‘ například i šéf Pirátské strany Bartoš) si za léta působení v české kabaretní politice zvykli na ‚měkké‘ protivníky typu Sobotky, Nečase, Bárty nebo Vondry. Politiky s máslem na hlavě, de facto politické amatéry s malou odolností vůči stresům jakéhokoliv druhu. Zvykli si, že díky jejich ‚politické hmotnosti‘ a informacím ve stylu ‚složky na každého‘ prostě jen stačí na potenciální konkurenty ‚u žlabu‘, nebo na ty, kteří jim třeba jen ‚nejdou na ruku‘, zadupat a udělat ‚budliky – budliky – budliky‘. Většinou je vystaráno – šťoural si ‚pustí do kalhot‘ a výsledku je dosaženo,“ poznamenal Štefec.