„Je v ní při vší ženské kráse a půvabu víc ‚mužnosti‘ (je-li něco takového definitivně daného), než ženskosti,“ napsal Petr Pithart v předmluvě ke knize rozhovorů s Magdou Vášáryovou. Je podle něj na Čechy tak náročná, až nás to některé bude iritovat.
Už názvy kapitol působí celkem provokativně: Jak snadno populismus nakazil střední Evropu. I duše Středoevropanů je v hloubi zkažená. Státníci a strategičtí idioti.
Ne, rozhovor s herečkou a diplomatkou Magdou Vášáryovou adresovaný českému čtenáři není sbírka historek z hereckého placu, jako ta od režiséra Krejčíka „A pak paní Vášáryová zařvala, že by všechny Čechy měli pověsit“. Kniha se věnuje úvahám o střední Evropě a její politice, a obsahuje zajímavé pasáže, ve kterých vzpomíná na svou diplomatickou kariéru, nebo postřehy o Slovensku, které nám unikají. Odkaz umělecké tvorby lze ale najít snad jen na obálce, kde je někdejší Menzelova Maryška vyobrazena s krátkými vlasy, které jsou v hrabalovské symbolice obrazem nových časů a jejich rychlosti.
A o budoucnosti se v knize mluví hodně. Název „Než zmizím“ podle tazatele, šéfredaktora Práva Petra Šabaty, odkazuje k touze paní Vášáryové vést zápas a dodávat naději i pro budoucí časy, s tím, že co napíšete, to po vás zůstane.
Pozornost bychom měli knize věnovat i proto, že Magda Vášáryová má být podle některých informací v příštím týdnu oceněna prezidentem Pavlem při výročí republiky. Nominovali ji poslanci ze STAN.
Což je taky trochu symbolické, protože úvahy v knize se točí kolem států, společnosti a institucí. V podstatě celých 210 stránek se věnuje kolektivům a skupinám, někdy utvořeným podle nepříliš srozumitelného klíče.
„Kolem dvaceti procent lidí na celém světě, a nejen na Slovensku, je kognitivně upozaděných, jak se tomu slušně říká. K nim se připojí skupina kariéristů bez skrupulí. To je oněch magických 35 procent populace, které populistům a extremistům vyhrávají volby,“ počítá třeba.
Kategorizace ovšem pokračuje 45 až 50 procenty lidí, kteří rozhodují, ale přitom nevěnují politice pozornost. „Nemají na ni čas, zabývají se jinými problémy, pečují o rodiče, o děti. Nebezpečná mlčící většina, o které toho málo víme,“ definuje.
Ani s touto skupinou není spokojena: „Za Slovenského státu se i lidé z této mlčící většiny stěhovali do prázdných židovských bytů a lehali si celí šťastní do ještě teplých peřin. Tahle většina mlčících nebyla v horách za Slovenského národního povstání. Prostě se přikrčila, občas někoho udala, snažila se přežít.“
Tato mlčící většina podle Vášáryové předstírá, když se to po ní vyžaduje, a křepčí a přeskakuje ohně na oslavách svrchovanosti.
I tito lidé podle ní podporují populisty, protože uznávají, že kdo nekrade, tak okrádá vlastní rodinu.
Zbývá tak pouhých 15-20 procent elity národa, ke které se obrací.
Proč pěstujete mrkev, když jste měšťané?
I jinak se v knize často mluví v kolektivistických pojmech jako „kultura“ nebo „atmosféra“. V rozsahu knihy to může v některých čtenářích vyvolat dojem paušalizace a kategorizace, kterou v tweetu nebo rozhovoru akceptuje, ale za 369 korun by přece jen uvítal přesnější popis. Zejména když rozhovor sklouzává do takových úvah, jako že hlavním problémem Čechů je: „Odešli jste na zahrádky a pěstujete tam kytičky a mrkev. Nakazili jste tím Slováky, východní Němce a dokonce i Poláky.“
Výtka za pěstování mrkve se stala oblíbenou hláškou i při propagaci knihy. „Nejdůležitější je pro vás pivečko a mrkev v zahrádce,“ kázala při rozhovoru v Českém rozhlase.
Češi, kteří byli nadějí střední Evropy, podle ní dělají příliš málo pro to, aby podporovali demokracii všude u sousedů a „noří se do prachu provincialismu“.
Za příklad, který se „provinčnímu neplodnému naříkání“ vždy stavěl, uvádí Václava Havla. „I on měl chalupu, Hrádeček, ale nepěstoval mrkev, u okna psal a pak vítal kamarády k diskusi,“ nabádá.
Fotogalerie: - Havlův plac
Dcera gymnaziálního profesora literatury a učitelky hudby, absolventka matematického gymnázia a bratislavské sociologie zkrátka žije ve světě myšlenek a ráda by do něj dostala všechny. „Proč idealistická, ideje hýbou světem,“ odrazí jednu z námitek tazatele. Nebo vypráví historku, jak se rozčílila, když po pěkné debatě v Banské Štiavnici, kam lidem přivezla i exministra Mikloše, slyšela, jak se účastníci po skončení debaty baví o tom, kam pojedou na dovolenou. „Tohle já považuji za velký problém. Jako bychom pořád nevnímali to velké nebezpečí, ten meč nad našimi hlavami, a dál si luxusně žili nad poměry,“ vysvětluje.
Mečiarovy slzy
Jednotlivec a jeho psychologie zajímá někdejší diplomatku až ve chvíli, kdy se dostane do nějaké funkce nebo pozice, kterou může ovlivnit celou společnost.
Často hovoří třeba o Vladimíru Mečiarovi, kterého tak jako mnoho jiných slovenských intelektuálů považuje za předchůdce dnešních populistů. Poznala jej prý blízko díky tomu, že Václav Havel chtěl, aby na něho působila a Mečiar ji dokonce oslovoval „Magduška“.
Během toho s ním ale získala i tuto zkušenost: „Mečiar seděl u televize a sledoval jednání federálního parlamentu o Klausových reformách. Byl rozrušený, měl pak dokonce v očích slzy. Plakal dost často. Měla jsem tehdy na sobě krásné šaty, on se o mě opřel a plakal a plakal. A potom zabědoval: Když bude i na Slovensku tahle Klausova reforma, už mě tady nikdo nebude mít rád. Mimochodem, zanedlouho to vzdal a odstoupil, aby zůstal miláčkem. Musela jsem ty šaty vyhodit, protože ty jeho slzy nešly vyčistit.“
Do vyprávění se dostane i Miloš Zeman, a dokonce ve spojení s Andrejem Babišem. V roce 2001 se jej prý jako tehdejší velvyslankyně Slovenska v Polsku pokoušela varovat, aby Agrofert neprivatizoval litvínovský Unipetrol.
„Pohádali jsme se. Nemůžete přece své rodinné stříbro věnovat člověku z Mečiarových privatizací, argumentovala jsem. A on – ne, Magdo, všechno bude v pořádku,“ líčila. Byl u toho i Vladimír Špidla, který navrhl, ať se vsadí. Vášáryová tvrdila, že Babiš za rafinérku nikdy nezaplatí a do banku šlo pět litrů whisky proti pěti litrům becherovky.
„Jak to dopadlo, víme. Agrofert za Unipetrol nikdy nezaplatil a vzdal se ho,“ shrnuje a doplňuje historku, jak jí Miloš Zeman přivezl pět litrů whisky na velvyslanectví do Varšavy, kde tu obří láhev konzumovali všichni zaměstnanci ještě několik let.
Jeho soupeř z roku 2013 Karel Schwarzenberg se do řádků dostane svým mávnutím ruky „já vím, vy jste matematik“ při jedné debatě o víře, ale jinak s někdejší československou velvyslankyní ve Vídni samozřejmě přišel do kontaktu velmi často.
Dokonce i na obrázku se do knihy dostal Vladimír Putin, když si na státní návštěvě Polska třásl rukou s diplomatickým sborem. Petr Šabata nad snímkem poznamená, že tehdejší slovenská velvyslankyně se na ruského prezidenta dívá přísně a tak trochu svrchu. „Je malý vzrůstem, útlá ramínka, nosí podpatky. To snad stačí, nemám ráda tento typ mužů, přiznávám. Chci se dívat výš,“ vysvětlila Magda Vášáryová.
Rozdílně se se spoluautorem dívají třeba na osobnost Petra Nečase. Zatímco Šabata připomínal neuvěřitelný skandál Jany Nagyové-Nečasové se zapojením Vojenského zpravodajství do jejího úsilí rozvést svého šéfa premiéra, Vášáryová vzpomínala na slušného, vychovaného člověka, na něhož se jako na jednoho z mála ódéesáků vždy těšila.
„Vy Češi jste moralisté a pokrytci. Žijete si hříšným životem, nicméně vyžadujete, aby politici byli andělé, aby dřeli do úmoru pro vaše blaho – zatímco si užíváte. Český přístup k té věci tehdy úplně postrádal porozumění pro lidskou slabost. Vyhnali jste slušňáka a dostali jste ‚navždy‘ Slováka,“ utnula rázně námitky.
Aktuálně jako největší naději regionu jmenuje Pétera Magyara, předsedu maďarské strany TIZSA, který by prý konečně mohl odstranit prokremelského Orbána, i když ten se prý o volbách příštího jara nejspíš pokusí volby zfalšovat nebo nasadí „roje ruských dezinformátorů“.
Cudně zamlčí, že Péter Magyar v minulosti patřil ke straně FIDESZ, do které jej přivedla jeho exmanželka, bývalá ministryně spravedlnosti Judith Vargová. Magyar byl Orbánovi zcela loajálním manažerem ve státních podnicích, dokud se s ním manželka nerozvedla a se třemi dětmi neopustila domácnost kvůli opakovanému domácímu násilí. Od té doby škodí Vargové i její partaji, včetně předvolebního využití nahrávek telefonátů s Orbánem, pořízených v rámci stalkingu manželky.
Magda Vášáryová o tom s pochopením pro lidskou slabost mlčí, prohlašuje jej za největší naději regionu a při jeho hodnocení si vystačí s rozluštěním zkratky TIZSA, což slučuje maďarská slova Respekt a Svoboda. Čechům vytýká, že Magyara nezvou na konference, nedělají s ním rozhovory a neříkají mu, jak ho podporují.
Havlův odkaz určil roli Česka
Právě Česko totiž podle ní má za region největší odpovědnost a mělo by zde podporovat všechny demokratické síly.
„České země byly nejrozvinutější částí monarchie, byli jste zázrakem pro každého Poláka a Slováka,“ dopřává historické okénko. Zmiňuje také Palackého, ale hlavně Václava Havla. „Jeho rozhodné kroky v prvních dnech po 17. listopadu a jeho odkaz určily roli Česka v novém světovém uspořádání,“ vysvětluje.
Vedle propagace maďarského Pétera Magyara bychom měli domlouvat dokonce i Rakušanům, kteří se neustále snaží to nějak hrát s Ruskem.
„Jak je možné, že nemáte ambici zjistit, co přesně se teď v Rakousku děje? Máte s nimi dlouhou hranici i dlouhou společnou historii. Proč to pouštíte ze zřetele? Mluvte s Rakušany. Pokuste se s nimi začít jednat a postupně je měnit. Investujte tam energii a možná i trochu peněz, vždyť jste nejbohatší země v regionu.“
V jiné části knihy vzpomíná, jak se akce „investujte tam energii a možná i trochu peněz“ povedla v roce 1998 proti Mečiarovi na Slovensku. „Všechny nevládní a humanitární organizace nebo charity se zapojily do předvolební kampaně,“ vzpomíná s tím, že ona sama jednu takovou organizaci s názvem Občanské oko založila. A o rok později jí tento „občanský sektor“ byl zázemím při její prezidentské kandidatuře.
Dnes se na slovenské volby 1998 vzpomíná jako na jednu z prvních akcí, kdy se v politickém dění nějaké země angažovala nezisková soustava George Sorose a jeho OSF. A příliš se nepřipomíná, že při nich stáli na jednom pódiu Mikuláš Dzurinda a Robert Fico.
Jako vhodný český export do zbytku středoevropského regionu jmenuje i „humor na hraně“, který se podle ní dá proti populistům nasadit. Jako aktuální příklad jmenuje letošní happening odpůrců Roberta Fica, když při prvním výročí atentátu v Handlové pořádali „Pif-paf fest“.
Právě podobné umělecké performance podle ní mají sílu pohnout i tou částí společnosti, která se o politiku jinak nezajímá. „Mnozí nemají potřebné informace a spíš se v televizi dívají na seriály,“ obává se.
Zrovna mluvila o Ukrajině, takže přišla s nápadem: „Co jim nabídnout nějaký seriál o strašnému osudu mnoha Ukrajinců, o tom, co by znamenalo, kdyby se ruská armáda objevila na polských hranicích a pak i na slovenských hranicích?“
Úvahu zakončuje: „Lidé potřebují příběhy, aby porozuměli.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Měli bychom více podporovat boj proti populistům v celém regionu?
autor: Jakub Vosáhlo
mamcaRBK
