Hostem Seznamu Zpráv byl Ivo Kaderka, prezident Českého tenisového svazu. Tématem rozhovoru však nebylo jeho působení v tenisovém svazu či jiné sportovní téma. Diskuze se točila okolo Prognostického ústavu, tedy pracovišti, kde Kaderka jako student Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické působil. Jak uvedl, byl tam nejmladším pracovníkem, tedy benjamínkem. Konkrétněji nastoupil do Prognostického ústavu ve svých 22 letech.
Na otázku, jak se vlastně tehdy na pracoviště dostal, odpověděl: „To byla všechno obrovská náhoda. Já jsem ještě jako student Národohospodářské fakulty VŠE dostal nabídku od docenta Rendla, zda bych neměl zájem po skončení studia tam zůstat jako aspirant a potom asistent.“ Prý však nebyl politickými orgány schválen, protože jeho rodina měla špatný kádrový posudek. Pomohl mu však profesor Valtr Komárek, jenž měl hledat nadané lidi do svého týmu Kabinetu prognóz ČSAV. Kaderka uvedl, že Valtr Komárek byl přítelem docenta Rendla. Nebyl si však jistý tím, zda to přijmout, či ne. Měl totiž nastoupit do zbrojovky v rodném Vsetíně, od které dostával podnikové stipendium. „A já se nakonec rozhodl, že to stipendium zbrojovce vrátím a půjdu do Prahy, kde jsem neměl v tu chvíli ani kde bydlet. Takto jsem v roce 1986 u Valtra začínal. Jako nejmladší ze všech, benjamínek,“ uvedl.
Avšak jako benjamínek nemusel chodit ekonomům pro pivo, na což se ptal redaktor. Prý ti lidé měli neskutečnou noblesu a měli se k němu chovat velmi slušně. „Mně stačilo mezi těmi lidmi sedět a poslouchat, když se bavili o odborných věcech,“ řekl. Redaktor však byl poměrně překvapen odpovědí, co následovala na otázku, ke komu měl nejblíže. Odpověděl totiž, že kromě skvělých vztahů s Tomášem Ježkem (pozdější ministr pro privatizaci), Karlem Dybou (ministr hospodářství), Zdeňkem Tůmou (guvernér ČNB), tak si rozuměl i s Miloslavem Ransdorfem. „Jak jste si rozuměl s tímto kovaným marxistou, jenž byl v poslední fázi svého života europoslancem za komunisty?“ vyptával se redaktor. „Počkejte, počkejte. Míla byl sice marxista, ale neznal jsem vzdělanějšího a sečtělejšího člověka. Jiná věc je, že jak byl chytrý, byl v mnohém i naivní a na to doplácel. Byl hluboce levicově orientovaný, ale také naprosto renesanční člověk. Já ho měl hrozně rád. Jako absolutně většinu lidí, co tam pracovali,“ odpověděl tehdejší benjamínek. V Prognostickém ústavu pracovalo i mnoho nekomunistů, jak uvedl.
Fotogalerie: - Čaputová na Národní třídě
A čemu se věnoval? Na tuto otázku odpověděl, že se jednalo o věci, které jsou nyní velmi aktuální. „Mým prvním úkolem bylo začít počítat perspektivy vodíkové energetiky pro malou československou ekonomiku, tenkrát ještě neotevřenou, která měla do budoucna mít majoritu své energetické výroby v jaderných elektrárnách. A ty jaderné elektrárny mají kontinuální výkon, který nelze měnit dle aktuální spotřeby, přičemž část energie končila jaksi vniveč. Valtr Komárek mě nechal spočítat, jak by ta vyrobená kvanta energie bylo možné jednoduchou elektrolýzou převést do vodíku, který je nejlepším médiem pro uskladnění a přenos energie. A jaké úspory by to mohlo ekonomice přinášet. Řekli byste si možná úplná blbost, ale dnes po třiceti letech? Stává se to realitou. A naplnily se i mnohé další body z té prognózy, kterou ústav zpracovával,“ vyprávěl.
Poněkud naštvaně odpověděl, když přišla řeč na údajné zřízení Prognostického ústavu vedoucím členem KGB Jurijem Andropovem. „To je úplná blbost. Jaká KGB? Já chodil denně po těch chodbách ústavu, mluvil jsem denně s těmi lidmi, to neřídila žádná KGB. Vše, co se tehdy v Evropě stalo – vznik polské Solidarity, sovětská perestrojka, pád Berlínské zdi, naše sametová revoluce, rozpad Sovětského svazu – mělo své přirozené příčiny. A úvahy o tom, že KGB v Prognostickém ústavu chystala lidi na převzetí moci, jsou pro mě směšné,“ naštvaně odpověděl. Prognostický ústav měl vzniknout jako poradní orgán celé té řídící sféry. Ta si měla z těchto prognostických vizí a scénářů brát poznatky pro své rozhodování. „Vzal si tam výjimečné lidi – teď nemyslím rozhodně sebe – špičky oborů, bez ohledu na jejich kádrový profil,“ uvedl o Komárkovi.
Díky jeho práci v Prognostickém ústavu se též mohl podívat do kapitalistické ciziny. Vyprávěl, že byl v Ženevě na výstavě vynálezů či na podobné výstavě v Norimberku. Do Ženevy se vrátil podruhé až v roce 2013, kdy pobaveně řekl, že zde byl na Davis Cupu, který se údajně konal ve stejné hale, kde se měla konat technologická výstava.
Ke konci rozhovoru přešla řeč na Václava Klause, ten byl dle Kaderky vždy ostrý. „Pamatuji si, jak poprvé vystoupil u obhajoby jedné vědecké práce. Něco takového jsem do té doby v prognosťáku neslyšel. Prohlásil, že je to celé špatně, že ta čeština, kterou je ta práce napsána, je jako by to psal neandrtálec. Jen jsem valil oči,“ vzpomínal. Uvedl, že se již nikdy druhý Klaus nenarodí. „Pamatuji si na zážitek nějakých deset dnů, možná týden před revolucí. Šli jsme na oběd do restaurace U staré pošty – Tomáš Ježek, Václav Klaus, Karel Kříž a já. Sedíme, dali jsme si pivo, Václav Klaus jen malé. A on říká, už jste četli ten Jakešův rozhovor? Ježek a já říkáme, že ne, nečetli. Karel Kříž dodal, proč bych to měl číst, abych byl ještě víc naštvanej? Václav Klaus na to, všichni byste si to měli přečíst, aby vám došlo, že já bych už měl být tím předsedou vlády! Napůl v legraci a napůl vážně. Smáli jsme se všichni. No, a za týden, bum, revoluce, Václav Klaus krátce na to ministr financí a hlavní ekonomický vůdce, společně s Valtrem. Co následovalo, víme všichni.“
Vzpomínky měl i na Miloše Zemana. Ten sice přišel, jak Kaderka uvedl, do Prognostického ústavu až po revoluci, ale měli ho znát všichni. „I to byl ďábel s nekonečným množstvím energie. Byl námi všemi vnímán jako velká síla. Hlavně poté, co v létě 1989 vydal svůj slavný článek v Technickém magazínu, kde tepal do tehdejšího systému,“ řekl. Dokonce díky němu kouřil. Potkal totiž současného prezidenta těsně po revoluci na chodbě ústavu, kde kouřil. Miloš Zeman se ho zeptal, zda by si s ním dal cigaretu, a on si zapálil, ačkoliv, jak sdělil, téměř nekouřil.
Ing. Miloš Zeman
Na úplném konci rozhovoru mířila na Kaderku otázka, zda za tím, že se stal náměstkem ministra pro místní rozvoj a náměstkem ministra školství, bylo to, že měl ve vysokých funkcích známé a kolegy. To bez váhání potvrdil. „Byla to hlavně v úvodu velká přidaná hodnota a komparativní výhoda,“ potvrdil ekonomickým jazykem. Avšak sdělil, že úspěch mnoha pracovníků Prognostického ústavu na vysokých veřejných postech byl schopností být ve správný čas na správném místě.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: tle
