V knize se dočtete i to, co jsou vlastně špinavé peníze, kde se berou a jak se perou, jak se k nim stavěly různé lidské civilizace od počátku věků (od starého Sumeru) až do současnosti, jaký prostor pro korupci, a tedy i pro vznik a praní špinavých peněz, dávaly různé byrokratické systémy ve starověku, středověku i novověku, co je bitcoin a blockchain, a seznámíte se i s podrobnými postupy, které individuální podvodníci i velké nadnárodní mafie používají k praní svých špinavých zisků. Autor nastiňuje i řešení, co musí moderní společnost udělat proto, aby co nejvíce omezila nejen praní špinavých peněz, ale hlavně možnosti jejich vzniku.
V první části knihy se dozvíte, co jsou špinavé peníze, kde se berou a jak se perou – Hrnčíř nechává nahlédnout do „kuchyně“ praní špinavých peněz a používaných „receptur“. Druhá část pojednává praní špinavých peněz v historii. A v třetí části autor propírá již konkrétní kauzy od doby Rakousko-Uherska a první republiky, dobu komunismu, „devadesátky“ po zmiňovanou aféru bitcoinů, kterou rozebírá velmi podrobně. Člověk se v knize dočte spoustu i pikantních zajímavostí a souvislostí, které nejsou příliš známé.
Premiér, prostitutka, predátor a Putin
Hrnčíř si v knize nebere servítky. O kauze „Nagygate“ tehdejšího premiéra Petra Nečase (ODS) a jeho tehdejší milenky Jany Nagyové píše: „Přístup k premiérovi byl nabízen jeho milenkou za 20 000 Kč ‚na dřevo‘, což je nejenom šokující, ale až trapné, neboť premiér České republiky v tričku ODS se tak dostal takřka do pozice nepříliš luxusní prostitutky z pražského nevěstince.“
„Jeden z největších predátorů v české ekonomice, Viktor Kožený, české občany i stát připravil nejméně o 50 miliard korun, za což by se v devadesátých letech dalo postavit dokonce až 1700 škol či 10 skvěle vybavených nových nemocnic,“ zlobí se Hrnčíř.
S nadhledem, čtivě i s černým humorem a velmi podrobně pak poslanec rozebírá poslední kauzy vládní koalice: bitcoinovou aféru Pavla Blažka, kampeličku premiéra Petra Fialy či Dozimetr Víta Rakušana.
„Pokud jste dočetli až sem, jistě už chápete, proč je tento případ zřejmě největší polistopadovou kauzou, proč chování Blažka, Stanjury i Fialy a spol. nese zřejmé znaky buď přímé účasti na trestném činu praní špinavých peněz (oficiálně legalizace výnosů z trestné činnosti), případně napomáhání, anebo krytí takovéhoto trestného činu, a to vše v rámci organizované skupiny, respektive organizovaného zločinu, v každém případě pak bez jakékoliv diskuse jejich trestuhodné nedbalosti a totální nekompetence,“ udělal závěr Hrnčíř. Ten na konci knihy nastínil návrhy, které by měly zamezit praní špinavých peněz a korupci.
Knihu lze objednat například ZDE.
Zde si můžete přečíst ukázku z kapitoly Miliarda pro Dona Pabla
V případě Jiřikovského nejprve krajský a pak vrchní soud rozhodly, že se mu zabavená elektronika vrátí, ale obsah se musí smazat, aby Jiřikovský nemohl získat prospěch z kradených bitcoinů.
23. července 2023 však Nejvyšší soud rozhodl, že obsah smazán nebude. Ihned po tomto prvním nepochopitelném selhání české justice (ano, justice, pod řízením a odpovědností ministra spravedlnosti Pavla Blažka, nikoliv policie, jak pořád dokola tvrdí na televizi Prima komentátor Martin Schmarz, bývalý poradce předsedy ODS Mirka Topolánka), se roztáčí celý kolotoč, v němž jako by náhodou selhává jeden státní orgán za druhým.
Již o necelý měsíc později, 15. srpna 2023, se obrací Jiřikovského právník Kárim Titz, o jehož vazbách na Blažka si řekneme níže, na Ministerstvo spravedlnosti s nabídkou, že pokud mu soud vrátí nevymazané počítače a hardware s privátními klíči k bitcoinům, „je ochoten tyto prostředky převést ve prospěch České republiky“ – za určitých podmínek, jako např. aby šlo o „dar, který by mohl být částečně odečten z daňového základu“. První srpnový dopis se také na rozdíl od pozdější prosincové nabídky vůbec nezmiňoval o tom, že by státu připadl pouze určitý podíl BTC – počítal s převodem „všech“ prostředků z dotčených peněženek, nikoli jen třetiny jejich obsahu.
Dopis dorazil na Ministerstvo spravedlnosti 15. srpna 2023 adresovaný Blažkovu náměstkovi Antonínu Stanislavovi. Ten později tvrdil, že s dopisem osobně nepracoval a že řešil jen stížnosti na průtahy v soudních rozhodnutích. Blažek o něm ale věděl už při doručení. Podrobnosti mu totiž sdělil advokát Kárim Titz při osobním setkání.
Prvotní reakce interních útvarů na dopis však byla ostražitá: Právní oddělení varovalo před riziky vydání zabavené techniky bez soudního pokynu, ekonomové a investiční odbor upozorňovali na podezření z praní špinavých peněz, finance argumentovaly reputačními dopady.
Přesto žádné konkrétní kroky k zablokování návrhu obdarování nebyly učiněny a dokument zůstal ležet v archivu!
Když stát na první srpnový dopis nereagoval, dorazil v prosinci 2024 druhý dopis, nikoliv však s lepšími podmínkami pro stát, ale naopak s horšími, neboť nabízel, že stát získá pouze 30 % zůstatku na daných adresách! K němu byl pak přiložen i nový koncept darovací smlouvy s detaily o daňových úlevách pro dárce a s výčtem všech institucí, které měly být dopředu informovány (Ministerstvo financí, FAÚ, ÚZSVM, NSS).
Co se asi dělo onen rok a půl mezi srpnovým a prosincovým dopisem? Proč byla nabídka snížena? Nebylo to náhodou proto, že si někdo ze zasvěcených státních úředníků a politiků řekl, že je škoda, aby tak obrovská částka připadla celá státu, když by klidně stačila třetina, zatímco na zbylých dvou třetinách by se mohla dosyta nakrmit spousta hladových krků či vrchovatě naplnit černé fondy politických stran? (Tomu by odpovídala i snaha zapojit Nejvyšší správní soud, pod který agendy politických stran spadají).
Podle zpřístupněných blockchainových dat i médií se ukázalo, že z peněženky, která měla být ministerstvu předána až na „notářsky ověřeném otevření“ 7. března 2025, Jiříkovský o den dříve, tedy 6. března provedl dvě samostatné transakce, každou v řádu miliard korun (tj. desítky až stovky bitcoinů), vedoucí na externí adresy, které patřily Jiříkovskému a jeho nejbližším „spolupracovníkům“. Přesné destinace transakcí nebyly oficiálně zveřejněny, ale šlo o dvě adresy mimo kontrolu resortu spravedlnosti. Pozdější hloubková analýza odhalila, že do konce května 2025 bylo z této původní peněženky odesláno celkem 5 366 BTC (přes 12,5 miliardy Kč). Z toho 7. března bylo vyvedeno 468 BTC (cca 1 miliarda Kč) jako „dar“ ministerstvu, zbývajících zhruba 4 898 BTC již odešlo jinam právě prostřednictvím oněch dvou předchozích březnových plateb. I notářsky ověřené otevření bylo doslova ochotnickou komedií či operetou, kterou sehrálo (byť často za fantastické honoráře) několik starých známých.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
reklama
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Uvažujete o nákupu knihy Jana Hrnčíře?
autor: Karel Výborný
