Duka v dopise Klímu oslovuje jako svého přítele, kterému velmi děkuje za „statečnost, odvahu, trpělivost a osobní nasazení“, s nimiž vede diskusi s vedením Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, resp. s děkanem Pullmannem. „Pozorně sleduji jak Vaše projevy na internetu, tak i následné diskuse, které ukazují na závažné problémy současného vývoje v naší společnosti; v politické sféře i v akademické obci,“ píše kardinál.

„Především bych Vám chtěl poděkovat, že poukazujete na závažná metodologická pochybení, která zasahují velkou část humanitních oborů, což považuji za naprosto zásadní, neboť téměř dvě generace našich spoluobčanů nemají s totalitním režimem vlastní zkušenost. Znají jej jen ze vzpomínek svých rodičů, prarodičů a známých ze starších generací,“ stojí dále v Dukově otevřeném dopise adresovaném Klímovi.

Předěl způsobený Pražským jarem a následné odhalení brutální a bezohledné síly Sovětského svazu a jeho satelitů nebylo podle Duky možné plně reflektovat v čase normalizace. „Postmoderna se svým nadekretovaným relativismem způsobuje – ruku v ruce s masově praktikovaným hédonismem – spánek kritického myšlení, ničí zájem o hledání pravdy a vede ke ztrátě hodnot, na nichž byla a je vybudována Západní civilizace,“ konstatuje Duka.